Mínus jedna plus jedna je tři

V minulých dnech se u nás na vsi otřásla země a pak se zase ustálila. Aby se zase začala otřásat a asi jen tak nepřestane. Nejdřív ze všeho nám umřela Mášenka, nejhodnější kočička na světě. O tom možná napíšu později. Pak vyšlo najevo, že ač se s P. shodneme v máločem, v těch důležitých věcech mě většinou překvapí, a tak nebylo třeba debatovat o tom, že je u nás místo pro tři kočky. Pak úplnou náhodou Kočky SOS přivezly svou hodonínskou bandu bezdomovců do Brna a my si rozhodli zpestřit víkend rodinnou výpravou do civilizace a podívat se na nějaké ty cizí kožichy. Bez přepravky!!! Bez přepravky! Místo máme, ale není třeba nijak kvapit. No a tak mi teď doma leží vypůjčená přepravka z Hodonína. A Jaroušek záškodník. Přepravka leží neustále. Jaroušek leží sporadicky. sane Už na místě se, přes moje úšklebky, vyjevilo, že kocoura nebudeme přejmenovávat. Nepřikládala jsem tomu váhu, ale po několika dnech z této malé přestřelky vznikl holý fakt. Peckovi se kocourovo jméno líbí a aspoň jednou by herdek mohlo být po jeho, že. No já se pro klid domácnosti obětuju. A než umřu, snad si na to jméno zvyknu a nebudu koktat Mac-Mat-Jan-Jar-Tyzmetkuslezztohotalířeapusťtušunku/vystrčtukebulizezáchodakdyžnaněmsedim! pece Taky se ukázalo, že P. dávno zapomněl, jak vypadá soužití s kotětem.  Že jde o tvora živého, divého, bujného, žravého, dravého, hravého, vysoce odhodlaného a vcelku na zabití. A že nechávat jídlo bez dozoru je trestuhodné opomenutí. Mimochodem, reakce na můj argument o věku kocoura: 'dyť má půl roku, to není kotě! ' Ehm. Jaroušek byl od začátku zlatý a zapadl až podezřele hladce do naší oslabené smečky. Když opomenu ty excesy s vylučováním, kterým jsem učinila přítrž prostým, leč účinným zásahem (prostě jsem ho do toho hajzlíku postavila rovnýma nohama - kočkám vždycky stačilo ukázat vchod!) a blití z přežírání (po pár dnech asi pochopil, že ty dvě sádelnice mu toho nesežerou tolik, co lítá smečka v depozitu), všechno šlo a dosud jde jak po drátku. peri2 Kocoura jsme doma ještě nikdy neměli. Oproti kočkám zde není mnoho rozdílů. Jaroušek má velké tlapy, a nevím, zda do nich doroste jako to dělají štěňata. Osobně doufám, že ne, dva hladoví mastodonti mi stačí. Taky je příjemně heboučký, ale myslím, že je to příznak mláděcí, nikoli samčí. Člověk tu neměl tři roky kotě a už je úplně mimo. Viz P. výše. No zásadní rozdíl shledávám v takové té bazální inteligenci, či jak to nazvat. Jak bylo též řečeno výše, Jarin nebyl schopen sám detekovat záchod. Stejně tak musel být jeho čumák dopraven až do středu fontány, aby pochopil, že nemusí každý den čekat na špinavé nádobí ve dřezu naplněné vodou k odmáčení. Adélka si kocoura moc nevšímá. Možná čeká, že sám přijde a umyje jí hlavu. Moc bych jí to přála. Lindička je nemocná a jedovatá a kocoura si taky moc nevšímá. Mareček si kocoura všímá až moc a kocour to trpělivě snáší. Momentálně přilehl ke spícímu dítěti a - no počkejte, to musím vyfotit. spi Většinu času je to tu velká dětsko-kotěcí idylka. Adélka před chlapečkem utíká (má mou podporu) a Lindička máloco snese, takže sice neutíká, ale uštědřuje nepředvídatelně rány. Jaroušek je kocour mazlicí a hrací. Bratr v míru i zločinu. jede2 Ještě potřebuju vyřešit oddělené stravování. Kočky jsou na ledvinové dietě a ochotně a důsledně si s kocourem směňují misky. Jelikož jsem pořád doma, můžu to poměrně úspěšně korigovat, nevím však, co bude, až tady nebudu. Otázka je, kdo všechno tady bude, až já tady nebudu. Ale což, mysleme jako kočky, tj. zaměstnávejme hlavy jen přítomností. Je to osvěžující. Zatím se loučím. laska
Rubriky: Obrazem, Události, Ze života | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

Jaroušek mě vyhodil od počítače (a bude hůř)

letak400Den první To jsou zase móresy. Nejdřív se trmácím z Hodonína do Brna, říkám si, no sláva, konečně aspoň trochu město na úrovni, jako pro 'do světa na zkušenou' bych si dovedl představit i lepší destinaci, ale co už, jsem od přírody skromný, abych nakonec skončil v tak nehorázné díře, že i to nejmenší lego city druhé jakosti z výprodeje je proti tomu prosperující metropole. No co už. Aspoň jsem se cestou v autě poblil, jedna nula, hahaha. Bydlí tu dvě kočky ženského pohlaví, což mně je už bohužel úplně egál, a na dvoře pobíhají dvě obludy velikosti telete a jakmile mě zmerčí za oknem, můžou se pominout. Co chcete od psů. Chodím kolem okna se zdviženým ocáskem. Pak tu bydlí paní, pán a malý panáček, který mě sice hladí, pusinkuje a dává mi z prstu tvaroh, ale taky otravně ječí a rámusí s harampádím, kterého se tu všude valí požehnaně. Večer přijel další pán, ale naštěstí zase odjel, jinak nevím, jestli bych se hnedle nezbláznil, měl hrozný humory. Paní v jednom kuse vysává, asi je za to placená, nebo jen prostě střelená. Protože to se snad nedá dělat ani z nudy, natož zadarmo. Jo a vykadil jsem se jim za gauč. Dva nula. 15135844_1817656451837981_6838146999082250240_n Den druhý Nová paní mi stříhá drápy! Vrchol drzosti. Budu muset referovat Nadě do Hodonína. Ta na takové blbosti neměla čas. Ani na vysávání patnáctkrát denně. Co je to za cvokhaus? Večer jsem zaslechl, jak se ti dva rádobyvelitelé o mně baví (poté, co mě postopadesáté vyhodili z linky) a prý si na sebe upletli bič. Prý jim asi jedna Linda nestačila. No patrně ne, když to říkají. Proto si mě taky pořídili, i když nevím, proč bych měl být Linda, když jsem Jaroušek. Trhlá paní si to furt není schopná zapamatovat a volá na mě Matýsku, Macinku, Jánošíku nebo v lepším případě Jurášku. Bože! p_20161127_135458p_20161127_135444Den třetí Ráno jsem se jim vykadil za gauč. Tři nula. A v noci jsem malému panáčkovi propíchl domeček. Čtyři nula, ale to nebylo v plánu, rád jsem si tam hrál. Prostě najednou to u futer zasyčelo a sneslo se to celé k zemi. No co. Jen tak tak jsem unikl ze sutin a zachránil holý život! Takže nechápu proč ten otrávený ksicht. Místo aby se radovala, že její nový oblíbený kocourek je v pořádku. No, hned ráno všichni odjeli a nechali mě tu s kočkama. Že by s nima byla bůhvíjaká družba, to se říct nedá. Odpoledne jsem počůral šusťavej polštář. To bylo řečí o přednostně odbavovaných raketách na Měsíc. Nevím, jestli Měsíc není nějaký eufemismus pro Hodonín. Musím si to vygůglit. Dvě kočky v Liščí noře jsou pořád lepší než milión koček u Nadi. Každopádně pět nula. Zatím se mějte, jdu si vrnět luxofilce do klína, třeba ji to na chvíli zastaví... p_20161128_134538
Rubriky: Tipy a nápady, Události, Ze života | Štítky: , , , , , , | 2 komentáře

Mise (ne)splněna

Nedávno jsem tu psala o fotoknize od Saal Digital, a dnes je na řadě jejich fotoplátno. Jen houšť takových firem, co sebevědomě rozdávají své produkty a nic za to nechtějí, kromě upřímné recenze. Ovšem ti zákazníci, to je neskutečná pakáž. Nejsou schopní ani tu blbou recenzi napsat a musí se nechat upomínat. Ach jo. Takže jsem dítěti vrazila misku s nakrájenou broskví, P. pověřila dozorem a už to sypu, už to sypu! ob2 Jako jasně, dalo se čekat, že obraz bude krásný a kvalitní, vypnutý na úhledném dřevěném rámu, barvy syté a zářící,  a že mi jej nejspíš pošlou perfektně dopravcoodolně zabalený do dvou dní od zadání, jinak by se nekasali a nechtěli za to v normálním režimu takovou pálku. To jsem čekala a v žádném bodu se nezklamala. Nečekala jsem však, že bude takový problém pořídit fotku, kterou si pak budu chtít pověsit do obýváku a po zbytek svých dní na tomto světě na ni čumět. Jsem totiž myslela, že naženu tu bandu na jeden flek, uděláme cvak cvak a nazdar. Hm. ob1 Jak asi lze vytušit, naivně jsem si představovala, že P. a M. jsou inteligenti a bude jim stačit říct tady si sedni, usmívej se a koukej do objektivu a zbytek havěti že ošálím nějakejma kokinama. No, vzdala jsem to hodně rychle. Koček máme všude už za ta léta bžilióny, tak to teda vyhrály ty dvě psí telata a šlo se pózovat ven. Sehnat tři němé tváře a otráveného P., udržet je na místě, donutit je koukat do aparátu... ne, není to možné. Výsledný záběr proto vypadá jako takové to "nikdy nezveřejněné fotografie z natáčení" nebo "stalo se v zákulisí" nebo "nepovedené snímky" nebo "modelové se připravují", případně "do záběru vtrhli cizí psi". Každopádně věřte, že je to to nejlepší, co jsem z té bandy nevděčné dostala. ob3 No, koukám na to denně už nějaký ten týden a dobrý :) Je to rozměr 60x40 a pro srovnání mám náhodou hned vedle pověšenou Babetku, kterou mi vytiskla před lety již zapomenutá konkurence. Upřímně, mé neznalé oko nevidí nějaký zásadní rozdíl v provedení či kvalitě. Možná archeologové jednou pod naším barákem vykopou dva hadry a z Babetky bude jen šmouha na toaleťáku, kdežto na druhém budou stále zřetelní tři námořníci a dvě houně. Asi jo, protože ta cena je prostě pekelná. Nechci znít jak takoví ti "já si koupil marmeládu v jednotě za dvanáct korun a je toho litr heč", ale v déemku jsem si nechala udělat Maru s 50% slevou na 80x60 za pětikilo a i v plné ceně je to pořád o dost míň než podstatně menší formát u Saal. Tak nevim no. Pokud na to máte, směle do toho. Focení zběsilých smeček zdar a podnikání Saalu slávu a díky!
Rubriky: Obrazem, Testujeme, Ze života | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář