Historický okamžik v soužití se zvířaty

Dnes tu pro vás mám převratnou novinku, která znatelně usnadní práci v domácnosti s obtížnou havětí všeho druhu. Představujeme EASY-DINNER-CONE! Patent je na cestě. Poslouží především při přípravě krmení s medikamenty, kdy vám již nikdo nešlape do talířků s nadrcenými prášky, ani nežere obsah konzerv přímo z vidličky, ani neshazuje všechny propriety okolo. Využití ovšem najde i v domácnostech se zdravými jedinci, nejen při přípravě zvířecího jídla, ale i lidského. Už žádná odtažená šunka přímo z talíře, žádné ťápoty v másle na rohlíku, žádné infarkty z málem odřízlých kočičích hlaviček při krájení rajčat!

Objednávejte hned teď, ať se i vy zařadíte mezi ty šťastné, co si u přípravy  jídla prozpěvují, nikoli sprostě nadávají a proklínají své miláčky až do pátého kolene! Ale pozor, to není všechno! Zavoláte-li do desíti minut, přidáme vám ještě jeden Ízydynrkoun grátis, čili zcela zdarma! Tomu se nedá odolat!

Pokud by vaše kočka projevila nadměrnou inteligenci či odhodlanost, samozřejmě lze horní otvor trychtýře opatřit průhledným víkem.

Tento alternativní způsob použití doporučujeme pouze na vlastní nebezpečí:

P.S.: Ještě že jsme kastrovali tak velkýho psa a nafasovali k němu trychtýř. Jinak by mě to asi nikdy nenapadlo a někdo by tady už letěl na mráz!

Rubriky: Obrazem, Tipy a nápady, Události, Ze života | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Mám doma čtyři kočky

Dvouleté dítě je totiž očividně kočka a ne dítě. Protože:

1) má zálibu v pobytu ve vyšších polohách
2) rád vysedává na okenním parapetu a kouká z okna


3) leze do krabic a hoví si v nich


4) mazlí se
5) lehá mi na noviny a zběsile je škube dřív, než je stačím přečíst
6) doprovází mě na záchod
7) leze mi na klín
8) i když sedím na záchodě
9) žere pusou přímo z talíře
10) máčí si tlapky v polévkách a nápojích
11) ztrácí malé předměty, které poté nahodile nacházím za lednicí a pod gaučem
12) nemluví, vydává zvuky
13) pořád leze do lednice

14) předstírá, že je plyšák

15) chrápe mi v posteli

16) dráždí psy

17) leze do sušičky
18) všechno mi sežere

Rubriky: Ze života | 1 komentář

Mínus jedna plus jedna je tři

V minulých dnech se u nás na vsi otřásla země a pak se zase ustálila. Aby se zase začala otřásat a asi jen tak nepřestane. Nejdřív ze všeho nám umřela Mášenka, nejhodnější kočička na světě. O tom možná napíšu později. Pak vyšlo najevo, že ač se s P. shodneme v máločem, v těch důležitých věcech mě většinou překvapí, a tak nebylo třeba debatovat o tom, že je u nás místo pro tři kočky. Pak úplnou náhodou Kočky SOS přivezly svou hodonínskou bandu bezdomovců do Brna a my si rozhodli zpestřit víkend rodinnou výpravou do civilizace a podívat se na nějaké ty cizí kožichy. Bez přepravky!!! Bez přepravky! Místo máme, ale není třeba nijak kvapit. No a tak mi teď doma leží vypůjčená přepravka z Hodonína. A Jaroušek záškodník. Přepravka leží neustále. Jaroušek leží sporadicky.

sane

Už na místě se, přes moje úšklebky, vyjevilo, že kocoura nebudeme přejmenovávat. Nepřikládala jsem tomu váhu, ale po několika dnech z této malé přestřelky vznikl holý fakt. Peckovi se kocourovo jméno líbí a aspoň jednou by herdek mohlo být po jeho, že. No já se pro klid domácnosti obětuju. A než umřu, snad si na to jméno zvyknu a nebudu koktat Mac-Mat-Jan-Jar-Tyzmetkuslezztohotalířeapusťtušunku/vystrčtukebulizezáchodakdyžnaněmsedim!

pece

Taky se ukázalo, že P. dávno zapomněl, jak vypadá soužití s kotětem.  Že jde o tvora živého, divého, bujného, žravého, dravého, hravého, vysoce odhodlaného a vcelku na zabití. A že nechávat jídlo bez dozoru je trestuhodné opomenutí. Mimochodem, reakce na můj argument o věku kocoura: ‚dyť má půl roku, to není kotě! ‚ Ehm.

Jaroušek byl od začátku zlatý a zapadl až podezřele hladce do naší oslabené smečky. Když opomenu ty excesy s vylučováním, kterým jsem učinila přítrž prostým, leč účinným zásahem (prostě jsem ho do toho hajzlíku postavila rovnýma nohama – kočkám vždycky stačilo ukázat vchod!) a blití z přežírání (po pár dnech asi pochopil, že ty dvě sádelnice mu toho nesežerou tolik, co lítá smečka v depozitu), všechno šlo a dosud jde jak po drátku.

peri2

Kocoura jsme doma ještě nikdy neměli. Oproti kočkám zde není mnoho rozdílů. Jaroušek má velké tlapy, a nevím, zda do nich doroste jako to dělají štěňata. Osobně doufám, že ne, dva hladoví mastodonti mi stačí. Taky je příjemně heboučký, ale myslím, že je to příznak mláděcí, nikoli samčí. Člověk tu neměl tři roky kotě a už je úplně mimo. Viz P. výše. No zásadní rozdíl shledávám v takové té bazální inteligenci, či jak to nazvat. Jak bylo též řečeno výše, Jarin nebyl schopen sám detekovat záchod. Stejně tak musel být jeho čumák dopraven až do středu fontány, aby pochopil, že nemusí každý den čekat na špinavé nádobí ve dřezu naplněné vodou k odmáčení.

Adélka si kocoura moc nevšímá. Možná čeká, že sám přijde a umyje jí hlavu. Moc bych jí to přála. Lindička je nemocná a jedovatá a kocoura si taky moc nevšímá. Mareček si kocoura všímá až moc a kocour to trpělivě snáší. Momentálně přilehl ke spícímu dítěti a – no počkejte, to musím vyfotit.

spi

Většinu času je to tu velká dětsko-kotěcí idylka. Adélka před chlapečkem utíká (má mou podporu) a Lindička máloco snese, takže sice neutíká, ale uštědřuje nepředvídatelně rány. Jaroušek je kocour mazlicí a hrací. Bratr v míru i zločinu.

jede2

Ještě potřebuju vyřešit oddělené stravování. Kočky jsou na ledvinové dietě a ochotně a důsledně si s kocourem směňují misky. Jelikož jsem pořád doma, můžu to poměrně úspěšně korigovat, nevím však, co bude, až tady nebudu. Otázka je, kdo všechno tady bude, až já tady nebudu. Ale což, mysleme jako kočky, tj. zaměstnávejme hlavy jen přítomností. Je to osvěžující. Zatím se loučím.

laska

Rubriky: Obrazem, Události, Ze života | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář