Kde to vázne?

Omluvte prosím mou dlouhodobější textovou nečinnost, poslední přírůstek do smečky mi poněkud zabírá veškerou mentální kapacitu! Sledujte nás zatím na facebooku, kde komunikuju alespoň obrazem :-)

image

Rubriky: Obrazem, Události, Ze života | Štítky: | Napsat komentář

PF 2015

pf2015

Rubriky: Obrazem, Události, Ze života | Napsat komentář

Mistři šálení aneb všichni za jednoho, jeden za sebe

Před pár dny, když zase byla Lindička zákeřná jak had a odmítala vyprostit své tesáky z mé vlídné ruky, spílala jsem jí: „Tys mě tak ošálila v tom útulku!“

auto

honem, jedem dělat neplechu

Když jsme tenkrát v Tibetu stáli v mládežnickém kočičím pokojíčku a vybírali nového parťáka do domu, Pecka se zaměřil na miniaturní černoušky s nudlí u nosu a nebýt té malé opice, asi bychom si jednoho nakonec odnesli. Jenže mně se najednou – a opravdu si vlastně neuvědomuju,  jak k tomu došlo – odkudsi do náruče vsunula poměrně nenápadná blecha s velkýma žadonícíma očima a výrazem ve tváři, který kypěl oddaností, vděkem a laskavostí, a odmítala se nechat odložit. Úplně mě zhypnotizovala. Chtěla jsem s Peckou probírat další adepty, opravdu ano, ale v hlavě už mi seděla jen opička mlátící činely o sebe a já věděla, že to zvíře poputuje z mé náruče rovnou do přepravky. Navíc ti černoušci byli opravdu strašně malincí… no fakt… jeden by to ještě zašlápl… a měli soplíky… ehm.

Bětka, která útulek vede, zcela bezelstně (ačkoli, když o tom teď přemýšlím, jakési náznaky pochyb v jejím hlase asi mohly být znát, ale kdo by je chtěl slyšet, že) vysvětlila, že Lindička (tehdy Vera) je strašně hodná, avšak ještě v léčbě. Ale nic vážného, jen nějaká ta rýma, tadyhle máte léky a doberete to už doma. Tak hurá!

Že se to pak trošku zkomplikovalo, je věc jiná a u zvířátek z ulice především nepředvídatelná, a možná je dobře, že kočička hned od začátku měla šanci na exkluzivní servis a nemusí se o péči dělit s ostatními sirotky. Podezírám ji dokonce, že velmi dobře věděla, co dělá, když se mi tak podle vtírala do přízně.

Kočky jsou mistři šálení a ty nejlepší vám dokonale vymyjí poslední zbytky zdravého rozumu, jen aby dosáhly svého.

Tedy, jak jsem tak Lindičce promlouvala do duše, že je svině zákeřná, nevděčná, a ošetřovala jsem si rány, pravil Pecka: „Měli jsme si vzít oba!” – a tím myslel Lindičku i černouška! Jak vidíte, vždycky mohlo, může a bude moci býti hůře. Proto si važme toho, co máme, protože nakonec se ukáže, že je to to nejlepší :)

Rubriky: Ze života | Štítky: , , , , , | Napsat komentář