Rubriky
- Čtenářský kroužek (4)
- Domácí lékař (11)
- Neveselý koutek (4)
- Nezařazené (1)
- Obrazem (11)
- Testujeme (22)
- Tipy a nápady (17)
- Události (4)
- Ze života (18)
Štítky
antibiotika auto babetka bronchitida bubliny catit chlupy dieta dárky fontány granule hagen hračky hubnutí ikea kalendář knihy krabice krmivo labyrint léky mášenka narozeniny nápady obezita odpočívadla otitida pelíšky pískomilové písmenka r.i.p. steliva tipy toalety tráva vztahy váha Vánoce zdraví zlobení zánět dásní úklid útulky škrabadla šáchorOdkazy, co stojí za to
Proč je lepší nemít žádné kočky
Tak především budete mít doma podstatně menší binec a nic vás nebude nutit denně vysávat. Ani týdně. Klidně si můžete vysávat jednou za čtrnáct dní a pořád to bude v pohodě.
Soudím tak z obsahu vysavačového zásobníku. Sype se z něj: stelivo, kočičí chlupy, stelivo, kočičí chlupy, kočičí chlupy, stelivo, ohlodaná myš, kočičí chlupy, granule zpod ledničky, moje vlasy (málo). Dále si bez obav budete moci kdekoli odložit svou večerní róbu. Třeba přímo na podlaze. I svůj oblíbený svetr můžete nechat volně pověšený přes opěradlo židle, aniž by došel úhony, tj. vytahaných nití, poblitého rukávu, implementované srsti v kontrastní barvě.
Též se v klidu najíte a bez většího rozčilování uvaříte. Nikdo vám nebude strkat hlavu do hrnce, na krájecí prkénko, do talíře, ani do odpadkového koše, kam zrovna hážete skořápky od vajíček. Když zapomenete po obědě nedojedenou sekanou na lince, večer ji tam naleznete zcela nedotčenou a můžete ji pokojně sníst, aniž byste z pusy lovili co chvíli nějaký otravný chlup. Taky ranní kávička bude luxusně chlupuprostá. V noci cestou na záchod nezakopnete o hejno plyšových myší, ani nešlápnete do různých podlých nástrah v podobě vlhkých substancí, ani si neukopnete palec o prázdnou misku, do které někdo tak dlouho mydlil, až ji přesunul na druhý konec bytu. Váš spánek nebude rušen kvílením, kňouráním, ječením, škrábáním, brnkáním, dupáním, a už vůbec ne fyzickými útoky na vaši osobu. Neúměrné náklady na zdravotní péči a případnou léčbu, které ušetříte a zainvestujete třeba do dovolené na Mallorce, snad ani nemusím zmiňovat.
Pokud je však váš život nudný, krevní tlak nízký, bankovní konto tučné, vysávání nejoblíbenější zábavou a povalování u moře ztrátou času, kočku si tedy pořiďte. Ale zapřísáhám vás, jenom jednu! Už jen proto, že uspoříte na krmivu – jedna kočka toho sežere podstatně méně. Nebudete muset kupovat tolik steliva, protože z jedné kočky nevychází tolik produkce zadním koncem. Nezvýšíte zbytečně riziko, že vámi zvolené stelivo bude vyhodnoceno jako nevyhovující a někdo vám začne protestně čůrat do postele. Stejně tak udržíte na minimu hrozbu nevhodnosti volby krmiva. Vyvstane-li potřeba diety, nebudete muset dělit stravu, což je nesmírně otravné a v praxi při více kočkách nemožné – věřte mi. Jedna kočka nemůže závidět obsah cizích misek a bojovat o ně, protože žádné cizí misky nebudou existovat. Nebudete muset řešit dilema, zda zachránit padající květináč na jedné straně pokoje nebo svou večeři na druhé. Ušetříte si trapné okamžiky při cestování v MHD, kdy na vás, obtěžkané dvěma těžkými ječícími přepravkami, upírá zrak celý vagón (s jednou těžkou ječící přepravkou si aspoň můžete prostřídat ruce). Nevybílíte si (tak rychle) konto návštěvami veterináře.
Jestli vás i přesto časem přepadnou nějaké pitomé a naprosto neopodstatněné a ničím nepodložené myšlenky o tom, že každý potřebuje kamaráda vlastního živočišného druhu, rychle se propleskejte. Přestaňte okamžitě koukat na Chcete mě? a lustrovat internetovou nabídku útulků v okolí. Když to přece jen nepomůže a vy propadnete rafinovaně předstíranému kouzlu nějakého nebohého a/nebo neodolatelného tvora, nepořizujte si proboha více než dva! I když se služebně nejstarší kočky hned první den zkamarádily, nenechte se vlákat do pasti. Tu třetí budou strašně nenávidět, případně někdo zradí a přesune svou přízeň na přistěhovalce, a vám pak běda. Z vašeho příbytku rychle vznikne špinavá špeluňka, ve které se kromě vzteklých koček budou prohánět jen chuchvalce chlupů, místo podlahy budete mít pískoviště, žádný servis vám už neuzná reklamaci vysavače ucpaného stelivem a vykuchanými plyšmyšemi, na dovolenou už nepojedete ani pod stan do nejbližšího lesa.
Smiřte se s tím – kočky jsou naprosto neužiteční tvorové. Toť odpověď na otázku z titulku. Jak dnes shodou okolností deklamoval po návratu z práce i Pecka:
Ty kočičky jsou úplně neužitečný. Přijdem dom, tady neustlaný, nádobí neumytý! To je hrozný, jak si nás ale za ty čtyři hodiny denně, kdy nespí, dokážou získat!
A tak to prostě je.
První máj, Mášenky čas
První máj patří k mým oblíbeným dnům. Obzvláště připadne-li na všední den a ten se rázem změní v den pracovního volna. A ještě lépe, když je tak krásně, jako dnes a vy se můžete venku vtipně spálit třeba při četbě pokleslé dívčí literatury z třicátých let.
První máj je však význačný především tím, že slaví narozeniny naše Mášenka. Letos se svými sedmi lety vstoupila – alespoň podle některých výrobců kočičího krmiva – do seniorského věku. Zní to jako totální nesmysl – stále je to moje malá, hravá, něžná a rozpustilá Mášenka, svým milým kukučem a bezelstným jednáním pořád kotě, pravda, trochu přerostlé. Na kočkách je krásné, že vizuálně vůbec nestárnou, a dokud je důkladněji neprozkoumáte, nezjistíte, zda jsou jim dva roky nebo dvanáct.
Mášenka se dnes pod dohledem prošla po dvorku, vyvětrala kožíšek, napásla se trávy a důkladně nasála teplý vzduch plný zajímavých vůní. Ptala jsem se jí, co by si přála k narozeninám, že jí všechno splním. Nic neříkala, ale já stejně dodala, že jí splním všechno každý den.
Zdravím tímto paní Naďu a Markétu, díky nimž je můj život už sedm let bohatší a kvalitnější o jednu černou kočičku (a šest let o jednu šedivou, ale to sem teď nepatří :) ).
Máš babu, Mášo! Nemám, já nevím, co to je!
Hrajete si s kočkama na honěnou? Pokud jsou této aktivitě nakloněny, vřele doporučuju jejich výzvy přijímat a provozovat tento sport co nejčastěji!
Babetka svého času hru sama vyprovokovávala plácnutím tlapky po mém lýtku a zběsilým úprkem někam do útrob domácnosti. Tam se zašila v jedné ze svých třistadevádesátiosmi oblíbených schovávaček a s vykulenýma očima čekala, až ji vypátrám, předám babu a uteču se schovat pro změnu já. V pidibytě člověk moc možností ke schování nemá a než doklopýtá někam pod stůl, kočka ho třikrát předběhne, ale přesto jsme si vždycky užily hromadu zábavy. Babetka samozřejmě na body bezkonkurenčně vyhrávala, její schovávací schopnosti byly, narozdíl od mých, přímo mistrovské a taky rychleji utíkala.
Ve větších prostorách hra nabírá další dimenze. Jsem ráda, že i z našich dvou lehce otylých kočiček se vyloupli malí sprinteři. Adélka hru zahajuje ztřeštěným během z jednoho pokoje chodbou do druhého a očekává, že si všimnu a poběžím za ní. Nevšimnout si nelze, neb zvířátko hlasitě dusá, tedy jej dohoním, plácnu a obratem se vracím zpět najít úkryt. Zpoza gauče dusíc smích pozoruju přiběhnuvší kočičku, jak větří po místnosti a snaží se zjistit, kde jsem se asi zašila. V několika málo sekundách skrýš odhaluje a s radostným výrazem ve tváři kluše mým směrem. To je signál, abych rychle vystřelila do druhé místnosti a schovala se za skříň nebo za postel. Občas mi uklouzne pantofle nebo se netrefím mezi futra a vůbec je to hodně adrenalinové. Scénář se párkrát opakuje, já už sotva popadám dech, ale nepřestanu, dokud Adélka neuzná za vhodné a neukončí hru tím, že se odebere k misce dobít ztracenou energii. Mášenka se někdy naším veselím nechá strhnout a pobíháme pak jako blázni po bytě všechny tři. Je to o to divočejší, že Mášenka vůbec nechápe pravidla – motá se pod nohama, nikoho nehledá, už vůbec se neschovává a místo aby dala babu, pověsí se raději na škrabadlo, divoce škrábe a po očku kouká, zda ji někdo sleduje. Hlavní však je, že ji i neřízený pohyb těší.
Ať už mám děkovat těmto pohybovým aktivitám či šikovně pojatému stravovacímu režimu, se zadostiučením konstatuji, že Adélka od vysazení neúspěšné veterinární diety zhubla za dva měsíce 15 dkg a Mášenka 10 dkg. Nezdá se to moc, ale zásadní je, že nepřibraly, a že i opticky vypadají lépe a veseleji!
Posted in Tipy a nápady, Ze života
Tagged babetka, hubnutí, nápady, obezita, tipy, váha, zdraví
Leave a comment
Krmítkům třikrát hurá
Různým komplikátorům kočičího stravování jsem věnovala dost pozornosti, nyní s odstupem času už jen shrnu jejich využití v naší domácnosti a zaměřím se i na možnosti, jak tyto ne úplně levné vynálezy snadno a vesměs bez nákladů nahradit takzvanými USS (udělej si sám) variantami.
Labyrint od Hagenu je u nás nejméně oblíben Mášenkou. Buď se jí nechce nebo to už zase neumí nebo má strach, že ji vevnitř něco kousne, ale ke krmítku na muří noze jde až v nouzi nejvyšší. Zato se u něj často povaluje, stejně jako u ostatních zdrojů jídla, a čeká, co kde samo vypadne. To Adélka s Labyrintem nedělá žádné štráchy – zadrápne se za jeden otvor, krmítko nakloní a na zem se vysype hromada granulek. (Někdy se svalí celý aparát.) To zelené komínky Stimulo od Aikiou jsou naopak černou kočičkou oblíbené velmi. S nadšením vydloubává jejich obsah a nikdy s tím nemá tolik práce, aby ji vynaložená námaha odradila. Zvažuju nákup tzv. třetího levelu, čímž bych získala možnost vyměnit nejmělčejší mističky za čtyřpatrové komíny. A nakonec koule SlimCat – ta je využíváná pouze na pamlsky a kočky si s ní taky poradí. S čistým svědomím mohu doporučit všechny tři vynálezy – zaručeně osvěží krmný režim každé kočky.
Komu se nechce do plastových udělátek investovat, může si nějaká zkusit vyrobit sám. Nejsnáze pořídíte již zmiňovaný kočičí adventní kalendář – vysypte čokoládky, nahraďte je granulemi a okýnka zase zavíčkujte. Pro (pod)průměrně inteligentní kočku to není příliš složitá úloha, Mášenka jí byla nadšena a poté, co všechna okýnka vyplenila, na kalendář se sama uložila, prohlásila jej za svůj majetek a čekala, až bude znovu naplněn.
Dále se nám skvěle osvědčila kartonová krabice s vyřezanými otvory. Díry udělejte velké akorát tak na jednu vypasenou tlapičku a uvidíte, co na to zvířátka. Mášenka překvapila a krmení z útrob krabice získávala až podezřele rychle. Granulky se uvnitř neposlušně kutálí, protože chlupatá packa do nich šťouchá poslepu a kočka se tak při lovu dokáže docela pěkně rozohnit. Pokud se tedy nejmenuje Adélka, která strčí k jednomu otvoru šňupák a myslí si, že dovnitř nacpe celou hlavu a pěkně se v krabici rozhlédne. Načež se škatulí před nosem jezdí po podlaze a diví se, proč se na ty pitomé granule nemůže dostat.
S kartonem obecně se můžete vyřádit a až začne být hnusný nebo jej rozšlápnete, tak ho prostě vyhodíte k recyklaci. Využijete téměř jakoukoli krabici – třeba od kosmetických ubrousků s již existujícím otvorem. Ale granule půjdou lovit i z obyčejných papírových sáčků, co parádně šustí, z krabiček od čajů, vysouvacích sýrů nebo ruliček od papírových utěrek. Jste-li tvořivější, schovávejte si vnější obaly od past na zuby nebo různých mastí či make-upů a vyrobte si chudou příbuznou uhelné elektrárny – tyto úzké krabičky zkrácené na různé výšky zasuňte do připravených výřezů ve víku ploché krabice (třeba od klávesnice) a přilepte je dnem k jejímu vnitřku. Trvanlivost bude omezená, ale k vyzkoušení a dočasné zábavě postačí. Do trochu vyšší krabice můžete pozasouvat i zmíněné ruličky.
Stačí trochu zapojit fantazii a než papírový obal vyhodíte, zkuste se zamyslet, jak by si s ním mohla kočka pohrát. Neomezujte se jen na obyčejné pasivní misky. Bagrováním v hromadě jídla předložené pod nos ještě nikdo nezhubnul ani nezbystřel.
Nabídka krmení pro kastráty se slevou
Prodáme cca dva měsíce načatá (integrovaným zipem uzavřená a dobře skladovaná) hypoalergenní krmiva s kuřecím masem pro dospělé kastrované kočky:
BRIT CARE castrate – zbývá cca 4,90 kg (aktuálně lze pořídit za cca 80 Kč/kg)
cena: 290 Kč
CALIBRA cat Neutered 36 – zbývá cca 5,20 kg (aktuálně lze pořídit za cca 80 Kč/kg)
cena: 310 Kč
Poštovné 100 Kč za jeden pytel, 120 Kč za oba. Případně osobní odběr na kraji Brna po domluvě.
Granule prodáváme z důvodu nepříznivého vlivu na zažívací trakt jedné kočičky ze dvou (obecně má citlivější žaludek než ostatní).
BRIT
Složení: drubeží maso a drubeží produkty (min. 40%), rýže, kukuoice, drubeží tuk, dehydrovaná drubeží bílkovina, dehydrovaná kukuoice, rýžové otruby, pivovarské kvasnice, sušené cukrovkové oízky, lososový olej, poírodní chu?, poírodní vláknina, minerální látky, DL-methionin, L-lysin, mannan-oligosacharidy, frukto-oligosacharidy, kozlík lékaoský, organický selen, niacin, pantotenan vápenatý, kyselina listová, cholinchlorid, biotin, vitamín A, vitamín D3, vitamín E (alfa-tokoferol), taurin.
Jakostní znaky: Proteiny 36 % Tuky 12 % Vláknina 5 % Popeloviny 7,5 % Vlhkost 10 % Vápník 0,8 % Fosfor 0,7 % Sodík 0,88 % Hooeík 0,06 % Vitamín A 30 000 IU Vitamín D3 2 000 IU Vitamín E (alfa-tocopherol) 600 mg Taurin 1 500 mg mii (Cu) 22 mg.
CALIBRA
Složení: kuřecí maso, rýže, kukuřice, kuřecí tuk (chráněno tokoferoly, zdroji vitamínu E), lososový olej, hydrolyzovaný kuřecí protein, přírodní chuť, sušená jablka, pivovarské kvasnice, extrakt z juky (80 mg/kg), minerální látky, mannanoligosacharidy (150 mg/kg), fruktooligosacharidy (100 mg/kg).
Jakostní znaky: Bílkoviny 36 %, Tuk 11 %, Vláknina 4,4 %, Vlhkost 10 %, Popel 7 %, Vápník 0,9 %, Fosfor 0,8 %, Horčík 0,05 %.
Posted in Nezařazené
Leave a comment
Kočičí přání budiž splněno
Víte, jak smysluplně obdarovat stovky opuštěných a nemocných koček během pár dní? Jak mezi desítky soukromých útulků a depozit po celé republice rozdělit statisíce korun? Již druhým rokem se tuto zdánlivě neřešitelnou výzvu daří plnit prostřednictvím „Stromu splněných kočičích přání“.
Myšlenka projektu je prostá a přitom tak geniální – každý z nás si může podle svých sympatií, empatií a finančních možností vybrat z přehledného tabla kočičku a pohodlným způsobem jí splnit konkrétní přání. Většina zvířátek ocení kvalitní krmivo, některá potřebují speciální diety, jiná kvůli zranění silikonové stelivo, další by ráda vlastní pelíšek a zbytek potěší třeba hračka. Současně máte možnost všem těmto malým koledníkům zajistit bezstarostnou existenci v jejich dočasných domovech tzv. naplněním misky, tj. zasláním obnosu, který pokryje měsíc nákladů na jejich živobytí.
Já si takto o loňských Vánocích, kdy jsem se o akci dozvěděla (a to už běželo třetí kolo), vybrala kočku jménem Maličká, která mě zaujala svým osudem, a poslala jí částku na její oblíbené krmení a též naplnila misku. Několik dní po akci mi do mailu přišla tato fotografie:
Nedovedu si představit milejší projev poděkování. Těší mě už samotná snaha útulků a organizátorů všechny dary zdokumentovat a svědomitě s pořízenými fotografiemi obeslat jednotlivé dárce, ale pokud vám ta „vaše“ kočička navíc ještě takto pyšně zapózuje, nemůžete se nedojmout. Když byla letos na jaře vyhlášena velikonoční etapa Stromu kočičích přání, čekala jsem opět na Maličkou, ale tajně si přála, aby už měla své exkluzivní obdarovávače a na tablu se neobjevila. A moje přání se nakonec také splnilo – Maličká už si užívá péče v novém domově!
Hledala jsem tedy jinou kočku a samozřejmě našla – ve stejném útulku kocourka Mouráčka. Dostal ode mě finance na stelivo a taky jemu jsem naplnila na měsíc misku. Jsem zvědava, zda bude s dárkem tak hezky pózovat jako Maličká nebo jej možná předvede přímo v praxi, abych si ten vděk užila pořádně :)
Na stránkách projektu si můžete prohlédnout galerii z předešlých akcí. Po najetí kurzoru na obrázky si přečtete, kdo a s čím se nechal fotografovat. Občas bohužel narazíte na smutné zprávy, že se zvířátko svého dárku nedožilo a museli jej převzít jeho kamarádi v útulku. Ale těch veselých je mnohem víc. A vůbec nejradostnější jsou ty, kde si kočička pomocí této virtuální koledy našla opravdový domov. Přeju si, aby takových bylo co nejvíce.
Ježci v kleci
Kočičky držené po většinu života v malém bytě mají větší sklony k tloustnutí a hloupnutí. Proto na ně neustále líčím různé zákeřné, leč bezpečné pasti.
Již delší dobu s úspěchem používáme tzv. Labyrint od firmy Hagen, krmítko na muří noze, z jehož otvorů si průměrně chytré zvířátko granulky po jedné či dvou samo vyšťourá a transportuje dolů do záchytné misky či rovnou do tlamičky. Nadprůměrně chytré zvířátko (a nikdy bych nevěřila, že tak jednou nazvu naši Adélku) krmítkem mocně zatřese jak Mrazík s jedličkou a granule mu v hojném počtu nasněží do misky.
Před pár dny mě uchvátila jiná sofistikovaná krmná stanice. Nazývá se Stimulo (vyrábí Aikiou), vypadá jak trpasličí uhelná elektrárna a samozřejmě již stojí u nás v kuchyni. Jídlo hrou, hra jídlem, tak zní naše heslo. Po pomyslené ose „nažhav dráty – zatni svaly – odměň se“ předcházíme jak mozkové pasivitě, tak neřízené obezitě (nebo se o to aspoň snažíme). Kočička se bezmyšlenkovitě neláduje, ale je nucena dumat, jak se k potravě dostat. Ta chytřejší (nebo říkejme motivovanější) se rozhlédne a už strká packy na správná místa a cpe si žgraně. Ta druhá (říkejme mentálně pohodlnější) hloupě kouká, čeká, co odpadne úspěšnější kočičce od pusy a to se snaží polapit. Jakmile nasycená kamarádka zcela nesolidárně odejde, truhlík se posadí, založí packy a smutně kouká. Nevíte, zda se smát nebo brečet.
Samozřejmě se vám roztomilého nešťastníčka okamžitě zželí, takže mu začnete názorně vysvětlovat, že granulky jsou schované na dně komínků a rozhodně na ně neuvidí, když se bude takto válet na zemi. Pak strčíte do jednoho zásobníčku svůj prst a povysunete granulky až k okraji. Mášenka zamrká očičkama, ale ve chvíli, kdy granule pustíte zpět na dno, upře na vás zoufalý pohled a vám je jasné, že stále věří v pečené holuby, co sami lítají do pusy. Zopakujete to tedy ještě několikrát, a najednou – alelujá! Kočička strká chlupatý pařátek do komínku a vesele konzumuje. Zelené zásobníčky jsou vyměňovatelné, máte na výběr ze tří velikostí, hned druhý den jsem nízké mističky vydloubla a nainstalovala místo nich vysoké komíny.
Je zajímavé, že v Labyrintu krmivo zůstává poměrně dlouho, dosypávám vždy stejnou dávku po dvanácti hodinách, část do krmítka a část do Stimula. Z komínků granulky zmizí o poznání rychleji, zatímco v Labyrintu občas nějaké i zůstanou „přesčas“. Kočky se nicméně nedožadují přídavků, tak věřím, že jsou spokojeny a dostatečně nasyceny.
No a třetím dietním ježkem v kleci je modrá plastová koule SlimCat (vyrábí PetSafe) s nastavitelnými otvůrky, do které vložíte suché jídlo (já ji pojala jako dávkovač na různá kokinka – maltózové čtverečky, sýrové kuličky, apod.) a kočky kouli koulejíce obsluhují se samy, neb obsah se sype řečenými otvory ven. Toliko teorie. Adélka kouli víceméně ignoruje, Mášenka první den byla úplně konsternována a na princip výdeje potravy zdaleka nepřišla. Čekala, až zázračnou kouli rozpohybuju já a pak jen sbírala nezasloužené dobroty, o kterých se patrně domnívala, že vyrůstají náhle přímo ze země. Druhý den si však kočička přešlápla a pochopila, jak se věci mají. Teď už koulí sama packou i čumáčkem a vesele chroupá. Je to drobná zábava odehrávající se na velmi malé ploše (naivně jsem si představovala, že kočky budou míč prohánět po celém bytě) , ale zpestří den a aspoň z toho není takový binec.
Posted in Domácí lékař, Testujeme, Tipy a nápady
Tagged hagen, hračky, hubnutí, krmivo, nápady, obezita
Leave a comment
Cat-sitting aneb Tak radši nikam nepojedem…
Snad každý, kdo kdy sdílel domácnost s kočkami, alespoň jednou v životě sháněl hlídání na dobu své dočasné nepřítomosti nebo je sám jinému nešťastníkovi poskytnul. První varianta je podle mě ve většině případů o poznání složitější a stresuplnější. Svěřte někomu cizímu svá milovaná zvířátka. A čím cizejší ten člověk je, tím hůře.
Já vždy vytvořím sofistikovanou dokumentaci, kterou vyvěsím za vstupními dveřmi na nástěnce. Sestává z harmonogramu určujícího dny, kdy se dostaví která osoba (jde-li o dlouhodobější absenci a jeden vymetač záchodků ji nepokryje), dále plánku bytu s barevným vyznačením všech strategických bodů (záchodky, misky, úložiště granulí, ubikace pískomila, fontána…) a nakonec seznamu činností s přesnými instrukcemi. Aniž bych měla v úmyslu jakkoli shazovat inteligenci svých přátel, zastávám v tomto případě heslo, že více je někdy více a nešetřím informacemi. Podklady samozřejmě zasílám v předstihu i elektronicky, aby pověřené osoby měly čas se připravit a vznést případné doplňující dotazy. Na konci dokumentu uvedu telefon na veterináře a mapu se zvýrazněnou cestou do jeho ordinace, pro jistotu telefon na kočičí pohotovost a samozřejmě telefon na sebe, pro případ, že by někdo z hlídačů byl okraden o mobil a musel mi volat z budky. Poslední bod v seznamu instrukcí je vždy stejný – žalostně prosím o zaslání informativní sms, že je vše v pořádku. Ať se nacházím kdekoli, nemám klid, dokud večer nedostanu uklidňující zprávu, že kočky jsou živé i zdravé a pískomil se nestal jejich večeří.
Pokud se vám osvědčení krmiči odstěhují nebo prostě nemají v potřebném termínu čas, jste poměrně namydlení. Můžete si zaplatit službu agentury, funguje-li nějaká v místě vašeho bydliště, nebo si podat inzerát mezi svými virtuálními kočičími přáteli a zkusit se pro změnu seznámit i v reálném životě (nejlépe s někým, koho zná někdo, koho už v reálném životě znáte) . V každém případě to bude o nervy.
Vybírejte a prověřujte důkladně, tomu člověku svěříte nejen klíče od své domácnosti, ale hlavně svoje kočky! Někdy však může být zodpovědnějším pečovatelem kočkou nepolíbený cizinec, než kamarád, který se doma stará o pár venkovních příživníků a zapomene vám před odchodem zavřít okno (protože si špatně přečetl instrukce, bod 18: Přesvědč se, že jsou důkladně zavřená všechna okna!) To je ovšem riziko opouštění koček. Z vlastní zkušenosti ještě přidám jednu radu: jestli budete pro hlídače přidělávat nové klíče, vyzkoušejte je nejprve v zámcích! Nestane se pak, že vám bude vpodvečer do tichého laponského lesa s minimálním dosahem signálu psát vaše vzteklá matička, že se nemůže do toho zas*anýho bytu dostat, a že se může na nějaký zas*aný kočky vys*at a že jede okamžitě domů. Ušetříte si dlouhé volání, přemlouvání, aby přijela znovu ráno a počkala na zámečníka, kterého samozřejmě v Brně sháníte z Finska vy. Nestrávíte bezesnou noc plnou hrůzných myšlenek na hladové kočky, pročůrané postele nebo doutnající fontánku. Jednoduše, základem je nepodcenit přípravu! Anebo zůstat doma…
Cat-sitting z druhé strany, tedy když jej vy někomu poskytujete, bývá naopak velice příjemnou kratochvílí. Sice může být otrava trmácet se ve vánici přes půl města po náledí do domu, který sídlí na kopci a vedou k němu úzké silničky obsypané nahusto zaparkovanými auty, ale pohrát si a pomazlit se s úplně jinak barevnými, jinak vonícími a jinak reagujícími kočkami je osvěžující zážitek. Můžete tak třeba obstarávat zázračné kocoury, o nichž majitelka tvrdí, že NIKDY nelezou na stůl nebo na linku. Když jí po návratu z dovolené ukážete usvědčující fotografie, vynadá vám sice, že jste jí zkazili zvířata, ale vy víte, že cizí kočka vám svěřila své tajemství a máte příjemný spiklenecký pocit (ve skutečnosti jste cizí kočce úplně ukradení a na stůl vlezla jen proto, že si z vás nic nedělá). Kdo má doma tmavé čumáky, bude se tetelit nad růžovými nosíky a polštářky tlapek, kdo má krákosrsté kočky, slastně se zaboří do dlouhých chlupů, majitelé britek si rádi ohmatají naprosto odlišnou orientálku a tak dále. Je to prostě krásný výměnný, obohacující obchod.
Stříhání ovcí aneb Furminátor útočí
Boj s kočičími chlupy se tu už řešil. Téma si však s nastalým jarem a časem megalínání zaslouží zvláštní připomínku.
Dlouhá léta jsem kočky odchlupovala pomocí hezkého a poměrně schopného drátěného kartáče od Hagenu, až se jednoho dne ucho utrhlo. Tedy rukojeť zlomila. Spravila to izolepa, ale to už v českých kočičích kuloárech vystrkoval růžky zázrak a spása všech zvířecích kadeřnických salónů a já měla skvělou záminku tento vynález do domácnosti pořídit též.
Babetku s vždy dokonale upravenou a nikoho neurážející srstí česat nebylo třeba. (A i kdyby bylo, stejně by se nečesalo, protože, cituji, zaprvé Babetka je krásná i bez česání a zadruhé kartáč je ďáblův nástroj, kterým ji chci beztak stáhnout z kůže a z té pak udělat podložku do Adélčina pelíšku. Frrrr! a teleportovala se někam pryč.) Zato Máša a spol. aneb Chlupatice s. r. o., to je jiná liga.
Na rozdíl od malé mourinky s decentním kožíškem obě disponují hustou izolační vrstvou s nadpřirozeně polétavými vlastnostmi, jejíž schopnost regenerace je zcela v rozporu se všemi biologickými zákony. Jinak řečeno – kudy projdou, tudy línají. Na koho usednou, ten je poctěn štědrým vzorkem hebkého biomateriálu. K čemu jedlému přičichnou, v tom budete lovit chlupy, než/až to dáte do pusy. Proto je třeba eliminovat srst česáním. Naštěstí se mu nebrání. Naopak, jsou z něj nadšeny a očka jim zasvítí, i když jim ukážu svůj lidský hřeben a klidně si jím hned nechají přičísnout pěšinku (kdekoli na těle).
Mášenka vzorně spolupracuje (způsobem sobě vlastním), nastavuje hlavičku (nejraději si nechá česat tváře – že to má pramalý odchlupovací efekt, ji nezajímá, může se uvrnět), načež sebou sekne na záda, nechá si chvíli česat břicho, pak začne vrčet, že jsem drzá, zvedne se a vyžaduje česání za pochodu. Rázuje si sem a tam po pokoji a já za ní klušu jako pitomec a snažím se dočesat zbytek černého kožichu včetně ocásku. S oblibou se zastavuje pod nízkým stolkem, kam se nedostanu, a kouká, proč se nic neděje. Pak někde vyštrachám Adélku a zcivilizuji i tu – nijak neprotestuje, také hned spouští motor a je všeobecně spokojena. Tedy dokud nezavadím o nějaké zakázané území (které se nepředvídatelně obmněňuje).
Od doby, co na tento proces používám Furminátor, si myslím, že moje kočky jsou příčinou vzniku plemene sphynx. Všechny sphynxí chlupy jsou na naší Mášence a Adélce! Kde by se jinak ty hromady srsti braly? Z jednoho (poměrně) malého zvířátka těžko! Po krátkém kosmetickém zásahu leží na podlaze dva objemné kopce, šedivý a černý, ze kterých byste bez nutnosti většího šetření snadno uplstili svetr volného střihu. A nejhorší na tom je, že původní držitelé těchto kopců vypadají a pelichají pořád stejně!

















