Maru je tady II.

5. MĚSÍC

Dárky k narozeninám potěší, ale to, že dnes konečně obleču předtěhotenské kalhoty a pohodlně je dopnu, už asi nic netrumfne.

Dítě se v čekárně po očkování baví sledováním holčičky dovádějící na skluzavce, načež dotyčná lehce zklamaně oznamuje své matce (která zatím přebaluje druhého potomka): ‚Já chcu aby se na mě naše mimino taky smálo!‘ Ke zvážení: nabízet smějící se dítě za úplatu jako přivýdělek k mateřské?

K zapamatování: miminka si drápky na zadních samovolně neobrousí jako kočky a je nutné je stříhat!

Čím víc budete na návštěvě blábolit (a hlavně předvádět), jak je vaše miminko hodné a vůbec nebrečí, tím větší šance, že v autě pak prořve celou cestu domů. Momentku z policejního radaru můžete brát jako hezký upomínkový předmět na tuto událost.

Kojení v uzamčeném autě v temné krajině při kraji silnice za obcí s problémovou menšinou není nic, co by přidalo na náladě. Zvláště když domněle nasycené dítě připoutáte zpátky do vejce a a řev pokračuje.

K výhodám látkových plen nutno připočíst i estetickou stránku věci. Miminko v látkovce versus kolega v papírovce vypadá asi jako chlap v trenýrkách vedle chlapa ve slipech.

Zavádění příkrmů ukazuje se býti poněkud stresující novou zkušeností. Poučky a rady o pozvolném podávání několika soust zeleniny vezmou za své, jakmile se dítě samo chápe lžičky a je ochotno zkonzumovat celou skleničku najednou. Kdyby mělo lepší mušku a nemířilo si do oka či za ucho, může se úspěšně krmit samo.

Obavy z ucpání miminka mrkví rozehnány na druhý den k večeru tuze (doslova) zajímavou nadílkou v plence.

Mimino hladově nahlíží do talířů s řízky a demonstrativně si pěchuje pěsti do úst. I obyčejnou vodu musím polykat potají, jakýkoli zvuk slibující potravu vyvolává v tom sedmikilovém nebožátku neutišitelnou touhu po sdílené stravě.

Hlasité monology v půl čtvrté ráno zatím nedokážu plně docenit. Patrně šlo o snahu do debaty zatáhnout i ospalou matku a černé vykulené oči v přítmí ložnice měly tuto misi podpořit ještě graficky.

Kdos nikdy nezapomněl vypnout monitor dechu při zvednutí dítěte z postýlky, hoď plnou plínou.

Některé činnosti by se s dítětem v nosítku neměly vykonávat nikdy, opakuji nikdy!

Těšíme se na den, kdy se chlapeček dokáže překulit na břicho a zpět, neb příručka praví, že pátý měsíc je k tomu stvořen, a on nám zatím předvádí dovednosti typu prskání přes jazyk. Ohromná legrace.

Všude po bytě se povalují moje vlasy, které průběžně padají za oběť v rámci výzvy ‚oškubej svou matku‘.

‚Tobě kdyby uřízli hlavu, ty se budeš smát!‘ aneb P. komentuje chlapečkův postoj k různým příkořím, která mu jako rodiče způsobujeme.

Postěžovala jsem si kamarádce, že neznám zpaměti žádná říkadla, načež mě uklidnila sdělením ‚Neboj, za to na tebe sociálka nepřijde!‘

6. MĚSÍC

Pro denní spánky (dítěte) zakoupena hacka. S lítostí shledáno, že má jen velmi omezenou nosnost, což mi zamezuje v tom, abych do ní vlezla a už nikdy nevylezla… houpy hou… chrrrr…

Adaptace klasických děl vede k zajímavým odhalením. Zvířátka nahrazujeme smrdutým Alfíčkem a zlobivýma kočičkama, chlapečky žravýma Marečkama.

Jelikož se mi podařilo ve sterilizátoru roztavit všechny dudlíky, zakoupila jsem hromadu nových. Kdybych tušila, že mimino v půl roce přestanou bavit, mohla jsem ušetřit.

Na návštěvě dítě poprvé v opravdovém bazénu. Tváří se jako spokojený rypouš sloní. Budu se muset podívat, jestli ještě někde nemá žábry.

7. MĚSÍC

Plavecké kurzy shledány užitečnými i zábavnými. Škoda jen, že mimino nelze u bazénu odevzdat a naložit se na celou hodinu nerušeně do vířivky…

Otočky na břicho pokořeny a spousta věcí se usnadňuje. Například není potřeba napouštět vaničku, prostě dítě položíme do vany a osprchujeme.

V plavání zakoupeny neoprenové plavečky. Instruktorka zkušeným okem posuzuje vybranou velikost L pro děti od desíti kilogramů a uklidňuje mě, že ta stehýnka jsou sice trochu na knop, ale Mareček už poroste jen do délky.

Koncem sedmého měsíce chlapeček leze jak had a nic před ním není v bezpečí. Tak nějak jsem si naivně myslela, že hůř už bylo.

8. MĚSÍC

Z čtyřdenní „dovolené“ v jižních Čechách se vzpamatovávám už týden.

Přebalovák přesunut na zem poté, co se dítě pokouší ze stolu samo odejít.

Ostatní (všechny) děti v plaveckém kurzu vypadají velmi zvláštně. Rachitická holčička svižně pobíhá čtyřmo kolem bazénu a vypadá při tom jak záchodovej pavouk. Jedna z matek mi sděluje, že její chlapec váží tolik, co můj, ale je o tři měsíce starší. Nevím, zda se chlubila nebo si stěžovala.

Sundej masku, Fantomasi! Náš malý komisař Juve se rozhodl sedrat kůži z každého obličeje, který se mu dostane do spárů. Nebo mu alespoň ukroutit nos.

Chcete, aby dítě někam nelezlo? Dejte mu tam koberec a hračky. Potřebujete ho naopak někde udržet? Položte studenou dlažbu a ostré nože.

Těch plínek je na pračku dnes nějak málo, něco tam přihodím. Aneb jak úspěšně obarvit chlapeckou výbavičku na růžovo.

Koncem měsíce se začínám vzpamatovávat z jihočeské dovolené.

9. MĚSÍC

Historická událost. Poprvé v dospělosti jsem se dostala s váhou pod 60 kg.

Mimino čím dál pohyblivější a rychlejší, nikdo neunikne. Kočky už pochopily, že bude lepší odklidit se do vyšších sfér a dítě obcházet širokým obloukem. Někdy jim to vyjde.

Chcete dítě zabavit na dlouhé hodiny? Přistavte  mu odpadkový koš, kýbl s pokaděnýma plínama nebo stojan se štětkou na záchod. Případně vysavač či smeták plný chlupů a steliva. Úspěch zaručen, můžete jít třeba zavařovat! Chcete ho přimět k pláči? Kupte mu nějaké hračky. Co nejdražší.

Dlouhé týdny pokusů se změnami příchutí, konzistencí, teplot, časů a prostředí srazí entuziasmus ve chvíli, kdy zjistíte, že patrně jedinou fungující metodou, jak do mimina nacpat příkrm nebo kaši, je asistence neokoukaného živého elementu (čti otce).

Mám podezření, že plavecké kurzy a s nimi spojená pravidelná vydatná zálivka vedou k nežádoucímu růstu. Dítě je zničehonic o deset centimetrů větší a nemám mu co obléknout.

Nutno zahájit obranné manévry v nižších polohách. Mimino jde po kabelech jak křeček a šanony ve spodních policích mají okousané konce. Čudlík ovládající hlasitost reproduktoru bude brzy ukroucen (a moje uši si konečně odpočinou).

Na seznam protibatolecích opatření připsáno: „Přichytit knihovnu ke zdi. Koupit dveře na knihovnu. Koupit skříňky pod televizi.“ Zdá se, že si konečně dovybavíme byt.

Teď si konečně tak na hodinku sednu s tou rozečtenou knihou a v klidu vypiju horké kafe. Neřekla jsem už třičtvrtě roku.

Než se dokopu k došití plazicí dečky na zateplení bříška, děcko už bude chodit po zadních.

Kukuřičná křupko, budiž pochválena! Jenom bys nemusela tak lepit.

Kdepak, ani otec nefunguje, když se okouká. Zdá se však, že funguje dýně s lososem! (Možno tipovat, která sklenička je v regálu nejdražší.)

Nebohý plyšový tuleň, který doprovází lektorku na ukázkové lekci hudby pro miminka, padl do chlapečkových spárů a přišel o kus kštice. Kdyby gymnastický kruh, jenž doprovází lektorku na plavání, měl chlupy, dopadne úplně stejně.

Dítě se aranžuje do klekosedavých poloh, ale nechápe, že v nich ještě neudrží balanc. Nutno přidržovat nebo alespoň vybavit hrany nábytku molitanem.

Výběr zájmových kroužků pro mimino mi začíná přerůstat přes hlavu a pletu si časy i destinace. V zájmu zachování zdravého rozumu a hlavně udržení rozpočtu na uzdě s úlevou objevuji cvičebně-hudební kurz v nedaleké obci a vraždím dvě mouchy jednou ranou.

– Uděláš kafe?
– A co jdeš jako dělat ty?
– Já si sednu s tabletem na gauč.
(Kdyby někdo nevěděl, jak mi zvednout tlak.)

Z druhé ruky zakoupena hromádka (domněle) nadměrných oblečků pro chlapečka. Zdá se, že naše mimino má nezvykle dlouhý trup, neb všechny overálky vykazují i přes plandavé nohavice výrazné pnutí v oblasti rozkroku…

Rezignovala jsem na spací overálky. Klouček je v nich roztomilý jako brouček, ale já mám jen jedny nervy a dvacet overálků k ničemu. Spát bude v triku a gatích s ťapkama a fertig.

Na chladné období pořízena do bazénu gumová čepice (pro mne). Vypadám v ní jako debil, ale dítě nelze ochudit o legrácky pod vodou.

Psí hračky mají pro dítě stejnou přitažlivost jako pro psa ty dětské. Kočky nejsou xenofobové, vyhrají si jak s psíma, tak s dětskýma. Kočičí hračky sežral pes.

Vložením ospalého mimina do  postýlky za účelem spánku stává se z dotyčného naspídovaná tryskomyš.

Nakupovat s dítětem v domácích potřebách vede k hromadění vařeček v domácnosti, resp. v autě.

Pěnové puzzle prodávané jakožto podložka pod hrající si/plazící se dítě u nás funguje jako rozbořnice (opak stavebnice) a kousátko. A škrabadlo pro kočky.

Několik minut po nastartování auta chlapeček spolehlivě usíná. Zvažuju nákup domácího trenažéru.

K zapamatování: Nedělat si k snídani kafe a müsli s jogurtem a ovocem najednou! Broskve v kafi nic moc. (To se ví, že jsem to vypila, na nové není čas.)

Dostala jsem obří krabici miminovských oblečků všech velikostí. Asi si budu muset otevřít dětský second hand. Nebo porodit dalších pět slintalů.

Všechny předtěhotenské kalhoty lehce svlékám a i navlékám bez rozepínání.

Následuje: Maru je tady III.

1 komentář u Maru je tady II.

  1. Hanka napsal:

    Dobré odpoledne, náhodou jsem našla Váš blog a neomylně klikla na záložku „Maru“. Už přes půl hodiny se tu výborně bavím a s úlevou zjišťuji, že dost zážitků s dětma je velmi podobných :o) Přestože je našemu něco pře 8 měsíců, jsem již o 4 Ženy a život pozadu a fakt nestíhám, ale hlavně, že bylo (aspoň nějaké) cukroví na vánoce a že jsme si to užili.
    Předpokládám, že jako kočkomilka znáte (tuším japonskou?) kočičí hvězdu Youtube jménem Maru?
    Mějte se s celou Vaší smečkou dobře!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *