Maru je tady III.

10. MĚSÍC

V přípravách na kalendář si prohlížím fotky půl roku staré a už chápu ten fenomén, kdy i to nejošklivější dítě je pro vlastní rodiče hotový princ Krasoň…

vcelaRedukcí konzumace káv ze tří hrnků na jeden upravila se rázem i náhlá chlapečkova denní nespavost. Pozn.: Více přemýšlet, než zas něco sežeru.

Snaha po delší době zapojit kočky do hubnoucích aktivit vyvolává největší nadšení u mimina, které radostně loví peříčka na niti, případně se hlasitě směje tomu, jak kočky natahují po hračce své líné tlustopacky.

Dítě má trochu soplíky, ale po dlouhém přemítání se s ním a s černým svědomím odebírám na cvičení. Když vidím, že polovina trpasličího osazenstva má u nosu nudli v různých fázích kapalnosti, všechny ohledy hážu za hlavu.

Cena za tři podvodní fotky mi přišla přehnaná, ale po akci nelituji. Škoda, že kromě retuše pleti nelze provést i retuš výrazu.

Dva dolní řezáky jsou venku a proč si hned nepochutnat na molitanové houbě a trochu se jí nepřidusit. V pěnovém puzzle jsou taky podezřelé rovnoběžky.

peri2Když je pes přes den venku, mám míň práce jak s úklidem, tak se soustředěním na to, kdo co komu utrhne/užmoulá, ale zdaleka to prý není taková legrace.

Kdo měl ten blbej nápad koupit odpadkáč s automatickým otvíráním víka. Všechna havěť schválně běhá okolo a víko se může přetrhnout. Krásný nerezový koš proto zůstává maskován v krabici a zdálky to vypadá, že odpadky hážeme přímo do ní. I zblízka.

Když internet zklame, volej dětmi obdařené kamarádce. Už tím vším prošla. Narozdíl od gůglu.

Jak zkazit den: zjistěte, že podvodní fotky, na které se těšíte víc než na Vánoce, nevyšly, neb fotograf je pakůň. Akce se bude opakovat.

Svěřila jsem se P., že v autě nyní poslouchám výlučně Radiožurnál a baví mě to.Odvětil drze: „Stárneš!“

Ještě jednou budu převlíkat mokrý děcko a fontána se půjde sušit!

font

11. MĚSÍC

Asi jsem už fakt stará… nejen že poslouchám Radiožurnál, ale taky čtu Ženu a život a nesnáším nové věci. Aneb starý počítač bych sice někdy prohodila oknem, ale ten nový bych předtím ještě zapálila!

Po letech ve vláčku a s miminem k tomu! Velké dobrodružství zahajujeme tříkilometrovou cestou na nádraží a veselou epizodou pro pobavení spolucestujících. To jest v poklidu čekáme na odjezd, načež mi zrak padne na oranžovou krabici na budově nádraží a zběsile vybíhám s vyslečeným děckem v náručí cviknout si jízdenku. O pražec odřená nová bota mě už nemůže rozházet.

Batole je po desíti měsících klidu nevrlé, protivné, jíst mu nechutná, spát mu nechutná, hrát si mu nechutná, a já jsem z toho na nervy. Má teplotu a doktorka tipuje buď další průnik chrupu nebo něco horšího. Sázím na chrup. Tři dny prý rozhodnou, uschovejte si tikety.

stof
Pozn.: vyrážka nejsou potničky a ustoupivší teplota a nerudnost neznamená konec nemoci, alébrž její vyvrcholení! Příště už se nesázím. Dítě má zarděnky.

Fotky z podvodního pózování jsou tu! Chce se mi brečet. Máme si vybrat pět (dvě zdarma za to zprasené focení minulý měsíc), ale nejsem schopna ukázat ani na jednu. Buď jsme tak zabaleni v naaranžovaných hadrech, že není nic pořádně vidět, nebo se minimálně jeden z dospělých tváří jako debil, a co je úplně nejlepší – dítě má na všech snímcích hlavu vyvrácenou nahoru, takže mu není vidět do obličeje. Fotograf bude velkej profík.

Když se konečně dokopu k roztřídění a vyskládání všech pidioblečků, abych je v logických skupinách vyfotila, dojde mi po dvou záběrech baterka ve foťáku.

Dítě si umí zapnout vysavač a nadšeně s ním tráví dlouhé chvíle. Taky ho občas za nohy tahám ze sušičky a před pár dny se naučilo otevírat krb.

Špeky na břiše jsou v pohodě do té doby, kdy se za den dvakrát spálíte o z pece právě vytažený plech. Na stejném místě.

Pozor na ranní rutinu! Dát kočce jogurt je v pohodě, dát dítěti prášek a uropetku už méně.

stof

12. MĚSÍC

Novinky v našich kinech:

  • Zatímco jsi spal – svižná tragikomedie polemizuje nad tím, co všechno stihne mladá matka za půl druhé hodiny, když dítě konečně usne, a co už fakt ne.
  • Hobit aneb cesta tam a zase zpátky – veselohra o výpravě do špajzu a návratu k lince, aby si matka vzpomněla, co ve špajzu vlastně chtěla.
  • Teče tudy řeka – dokumentární pořad o nevídaném nápadu mladého inženýra, který se pustil do budování nového vodního toku jen za využití fontány pro kočky a psy.
  • Tři zlaté vlasy děda Vševěda – sociální drama ukazuje na kontrastu mladé matky a starého děda marný boj o zachování kštice, aneb k čertu se zvídavým příbuzenstvem v jakémkoli věku.
  • Tajemství proutěného košíku – napínavý příběh, který vás připoutá do křesla! Malý hošík zkoumá útroby košíku naplněného ibuprofenem, nůžkami, nabíječkou a mnoha dalšími zajímavými předměty. Kterýmpak se zraní nejdříve?
  • V Číně jedí psy – mladá matka se v artovém melodramatu poměrně úspěšně snaží pochopit gastrozvyky asijské kultury, aneb „ještě jednou se ten pes vyválí v hovně a zabiju ho“.
  • Zataženo, občas trakaře – nový dokument diváky seznámí s nevídanými možnostmi vycházek v podstatě za jakéhokoli počasí a v jakémkoli terénu, a poradí, jak udržet za užití jednoduchých pomůcek desetikilové mimino, třicetikilového psa, deštník, a moč…
  • Dobří holubi se vracejí – krátký snímek nezávislých filmařů hravou formou líčí epizodu ze života mladé matky, která po vykoupání synka nachází na stěně sprchového koutu obří šušeň.
  • Ztraceni – detektivní seriál o pátrání po klíčích, televizním ovladači a jiných obyčejných věcech všedního života a objasnění velké záhady, proč je ramínko v pračce.

Líbí se mi, jak se označuju za mladou matku. Haha.

masaZakoupení antišťouralských pojistek již nelze odkládat. Dítě leze do skříněk, pračky, krbu, trouby, odpadkového koše, prostě všude. Nejvíc však mně na nervy a na ty pojistku neprodávají!

Další tříkilometrová výprava na vlak, tentokráte v rekordním čase a rekordně zpocená. Příště budu zase až do třičtvrtě žvanit o tom, že na nádraží pojedeme autem, abych pak v pomatení smyslů v celou nasadila děcko a kufr a vyběhla jak blázen na spoj v půl. Jo a v půli cesty odmítnu sousedovu nabídku na poposvezení autem, protože přece v pohodě stíháme.

Nový foťák se samozřejmě podělá ve chvíli, kdy si naplánuju pořízení pěkných vánočních snímků s miminkem a zvířenou.

Nepřestává mě fascinovat moje máma, která při zjištění, že je vnouček ospalý, ani přes opakované vysvětlování, že malej sám neusne, pokaždé úplně nesmyslně poradí: „Tak ho polož do postele!“

S potěšením konstatuji, že dítě se v jedenácti měsících konečně pořádně rozjedlo a radostně otevírá před lžičkou tlamičku. Na druhou stranu se začínám bát dne, kdy už se nebude chtít kojit, protože nic praktičtějšího ještě nikdo nikdy nevymyslel.

V noci jsem zavedla hezkou tradici. Jelikož jsem si loni nechala poslat pohled od Ježíška s razítkem z Božího Daru, rozhodla jsem se pokračovat v korespondenci každoročně, adresát samozřejmě bude synek. Příští rok už to bude „Jů, napsal mi Ježíšek!“ A za pár let – „Matko, jsi s tím už trapná.“

4kockyZ fontánky je Ferrrari myčka…

V lednici už týden suším tři koule těsta na cukroví a jsem dvě Ženy a život pozadu, protože ty si v rychlosti pročítám pouze na záchodě, kde netrávím zdaleka tolik času, kolik bych chtěla a potřebovala. Achjo.