Maru je tady V.

18. MĚSÍC

Nevím, proč by kluk nemohl nosit červené a růžové kalhoty. Jiné barvy neměli. V té ceně.

stof

Různé dětské propriety, jako nafukovací stan, houpací koník, křesílko, ohrádka (čti úložiště na bordel) nás brzy vytlačí z domu.

Nafukovací stan v domě s 90 drápy (ano, přemýšlela jsem velmi dlouze a použila i kalkulačku, no a co) nebyl asi nejlepší nápad, nicméně je to velice útulná zašívárna. Bohužel už mě tam najdou.

Vcházejíc do místního bazaru pronáším pokaždé: „Hlavně se tady nesmím moc rozhlížet.“ Ovšem po chvíli už si můžu vykroutit krk. Což vede k tomu, že odcházím obtěžkána hromadou krámů. Ach jo. Ale hroší lampa, co se směje! Za dvacku! A ta dokonalá plastová retro kočička! Bože já se snad počůrám štěstím. Příště se už ale fakt nebudu rozhlížet!

19. MĚSÍC

Zábrana na postel za 40 Kč? Nadupaný odrážedlo za polovic ceny nového? Bych byla blbá, kdybych se nerozhlídla!

Tak nějak jsem si myslela, že když je člověku večer blbě, má jet na pohotovost tam, kam to má nejblíž (Bohunice). Tak ee. Vyperou vás pryč, že musíte na Ponávku. Cestou se asi pětkrát vyblejete z podoby, děcko brečí strachy, že maminka umírá, ale holt se musíte dopotácet zpátky na parkoviště ke Kampusu, protože nemocniční závora nefunguje a vydržet až do úrazovky. Tam málem dostanete závorou po hlavě, protože ten debil, co ji ovládá, netuší, že jste v deliriu a nevnímáte nic okolo (dost na tom, že jsem šla spořádaně – ač klikatě – vyhodit pytlík s blitím do kontejneru, příště mu hodím šavli na nohy, hajzlovi). Nicméně doktorka vás po zběžném ohledání pošle kam? Na infekční do Bohunic! Tedy tradá zpátky. Závora už funguje, ale je vám to k ničemu, neboť na informacích vám řeknou, že máte jít někam dozadu. Ale už vám neřeknou, že je to dozadu asi dva kilometry a je tudíž lepší to objet na zadní parkoviště. Takže jak veselá trojka (jeden umírající, druhej ospalej a vystrašenej a třetí utahanej a nasranej) plandáte někam do dáli a snažíte se v té tmě najít nějakou navigační ceduli. Já tou dobou už moc nevnímala, byla jsem ráda, že se držím na cestě a nejdu rigólem, sem tam jsem se vyblila, až jsem to v jednom místě zapíchla a už se nebyla schopná postavit, aniž bych se hned zase skácela. Shodou okolností z jedné budovy vylezla nějaká zdravotnice a shovívavě nám zapůjčila lehátko asi 40 cm úzké. Na to jsem si vylezla a P. s M. na ruce jedné a vozítko tlačící rukou druhou se mě snažil dostrkat na druhý konec nekonečného areálu. Po chvíli mi vrazil M. na břicho, protože cesta vedla do kopce a potřeboval obě ruce. Kupodivu já dítě nepustila a ani P. nás oba nevyklopil a pak už nás zase zahlídli nějací zdravotníci a pomohli nám dojet až do té správné ordinace, kde mi konečně začal někdo pomáhat od blití a závratí. Tak mi dali kapačku, nechali mě trochu vyspat a mohli jsme jet domů. Asi čtyři dny jsem jen ležela a chtěla umřít a P. měl na starost celou domácnost. Celou. Dům, zahradu, kočky, psy, a hlavně to malý přetrhdílo. Všechno to s vypětím sil zvládl, a já byla ráda když mi po mém návratu mezi živé přestal vyčítat, že se za celej den nejsem schopná kulturně najíst. Protože už ví, že někdy se to prostě tak nějak nevejde do programu a člověk si holt tu vyšívanou prostírku a kytičku na stůl musí odpustit a zase se nažrat průběžně mezi jinými činnostmi jen tak na stojáka z kastrólu.

Jelikož se pořád motám a neurolog nic závažného neshledal, naordinoval mi rehabilitace. Těšila jsem se na nějaké příjemné masáže krční páteře. Ale je to pěkná otrava s elektropřísavkama a letmým polechtáním krku a to tam mám jít desetkrát!

Palička na maso a struhadlo. Nic vhodnějšího pro dítě si v celý kuchyni vybrat nemohl.

Proč nosí ženský s dětma i v těch vedrech dlouhý gatě? Záhada objasněna. Není čas holit si nohy!

Už mě to cucavý klíště docela leze na nervy. Ale když jsem umírala na pohotovosti a řekli mi, že mě možná bude třeba na tři dny hospitalizovat, nad hrozbou ukončení kojení jsem se rozbrečela.

Nevím, zda jít večer po uložení děcka spát, protože se mi fakt strašně chce, nebo ještě čumět a zevlovat, protože konečně můžu. Strašný dilema.

M. se hrozně skamarádil s Benjim. Kamarádí se všema zvířátkama, ale Benji vede. Sedá si k němu a obkládá se těma obříma packama.

Krmení kluka venku na dvoře znamená připravit trojnásobnou porci. Protože nejprve je nutno dát sousto Benjíkovi, pak Alfíkovi a pak až si může vzít chlapeček. Achjo.

Podělím se s vámi o zaklínadlo, jak přimět dítě jíst (ne že by nemělo chuť, ale nemá čas!): Ukaž kočičce/pejskovi/tátovi/svatýmu dyndymu, jak krásně papáš, oni to ještě neviděli! (Funguje v 95 % pokusů.)

V novém kurzu plavání, kam jsme začali chodit někdy v květnu, děti nutili nosit takové ty molitanové pásy, kopat nohama a samovolně se tak přesouvat ve vodě z bodu A do bodu B bez pomoci matky. M. to nechápal a asi i dost nesnášel. Nenápadně jsem ho vždy postrkovala za břicho, jinak bychom se nehnuli z místa. Jakmile se s pásem ocitl v našem ledovém bazénu na zahradě, narostly mu žábry a ploutve a mrská se tam jak tuleň. Přeplave ho bez pomoci a co víc, pomoc odmítá! Taky odmítá vylézt ven.

Nevím, zda je to běžná praxe, ale jedna babička propaguje přísnost a pro facku by nešla daleko, zatímco druhá je čirá anarchistka a vnoučeti by dovolila vše. Nechápu, proč se to nemůže nějak namíchat.

20. MĚSÍC

Měla bych se už vážně zamyslet nad degradací své slovní zásoby. Lítavej vzduch určitě není legitimní výraz pro vítr a ‚ta zelená sviňa‘ pro okurku.

Nutno vybrat z pořadníku čekatelů nějakou knihu a začít zase číst. Sice v malých dávkách, ale řádně. Traktorů, co dělají brm brm, už jsem přesycena.

Nutno prověřit, co tu P. dělá v mé nepřítomnosti. Kluk mi z pračky vytáhl dvoje kalhotky, nasadil si je na krk, a pyšně takto oděn odjel na motorce do dáli.

Malej proběhl šípkovým keřem a ani nefňuknul. Výchova v domácnosti, kde vládne jen zákon džungle, očividně nese své ovoce.

Začala jsem číst. Výběr literatury ze stávajících zásob byl náročný, koupila jsem tedy pro jistotu další knížku. Bála jsem se, že budu mít problém pochopit složitější text, ale asi je to jako s jízdou na kole. Počkat… špatný příklad. Nicméně text vstřebávám bez obtíží a to tam nejsou skoro žádný obrázky!

Nesahej na tu plotnu, pálí! (Za půl hodiny jedeme do nemocnice.)

Nesmí si ten převaz namočit, musí mu vydržet do úterka! P.: On mi sáhl do konve!

V lékárně: Dejte mi prosím sto sterilních obvazů a kilometr prubanu.

Trpaslík dosáhne na kliku. Nutno zamykat a uschovat klíče.

Netušila jsem, že záslepky do zásuvek slouží k dětské hře Kdo rychleji vytáhne záslepku ze zásuvky.

Zvířátkovou literaturu z dětské knihovničky nekompromisně vytlačují těžké stroje.

Samomluvu poměrně spolehlivě zamaskuje přítomnost dítěte. Horší je, když se mnou výjimečně žádné dítě není. Je to asi jako když jsem mimino nosila na břichu a natřásala se i když jsem ve frontě stála bez zátěže… vlastně i to dělám doteď.

Všichni jsou Táta a všechna zvířata dělají Baf.

Hurá, dovolená! Odpočinu si od každodenního shonu, vysávání steliva, rozhánění divoké zvěře atd atd atd.

kralik

Nezačíná to dobře. Nemají pro nás apartmán, spíme v malé cimře s hajzlíkem na chodbě a sprchovat se musíme u sousedky.

Vše napraveno. Je to tu jak někde na chalupě. Už dvakrát jsem se praštila o vanu, jednou o okno a několikrát o postel. M. nadstandardně otravnej.

Prší. Gůglím dětské atrakce v okolí.

V dětské herně jsou nejvíc zchvácení rodiče. Myslím, že dětem u vstupu v nestřeženém okamžiku píchají adrenalin.

Výlety jsou super, ale ufňukanec trochu kazí zážitky.

Už žádný hrady a skalní útvary, leda by byly pod kopcem!

Spálená ruka se kloučkovi hezky hojí a asi už trochu nudí. Zkusíme si tedy rozbít čelo. 

Čtvrtý den dovolené nabývám dojmu, že budu po návratu potřebovat další týden na zotavenou.

Kdepak krásy přírody a velkolepé stavby. Největší terno je autobus. A letadlo v podobě miniaturní tečky na nebi.

Mapa, navigace a instrukce hoteliéra ještě nezaručí, že trefíme.

21. MĚSÍC

Není nutno hned po ránu běžet za dobrodružstvími. Odpoledne je taky den a dítě pak není tolik otravné.

Voda v Mácháči je teplá asi jak v našem bazénu, čili vůbec. M. je nadšen a odmítá vylézt, přestože už cvaká zubama.

Nutno udělat kšeft místnímu stánkaři, protože plavecký pás a deku jsem nechala doma, hračky na písek v autě.

Chybí nám pohodlí domova, ale masochisticky si prodlužujeme pobyt o jeden den.

Pro velký úspěch opakujeme návštěvu pláže u jezera. Už je mi celkem zima, ale kluk mi pořád skáče z náruče a plave pryč. Asi mu budu muset propíchnout rukávky.

Posrat se přímo na hlavním chodníku je asi lepší než to lovit v Mácháči. Ačkoli tam by do toho aspoň nešláp…

Doma je doma. Připadám si tu najednou jak v nádražní hale!

P. mě zdrbe, proč neuklízím tak, jako babička, která se u nás ten týden rekreovala. Kromě vycíděného dřezu a zhotovené japonské zahrady zvládla taky přečíst dvě knihy. Drobný detail: neměla za prdelí dítě.

Zbytek mléčného chrupu se rozhodl, že vyleze celý naráz. Cik cak. Už jsem chtěla letět k doktorce, kamarádka mě však uklidnila, že se to srovná. Nebo bude mít zuby po otci.

Kdy už se začnou tyčinky a čokolády a vůbec cokoli k žrádlu balit do nešusťavých obalů? Člověk aby se chodil krmit potají na dvůr.

Přelomový okamžik: kočky začaly dělat Maumau!

22. MĚSÍC

Haló, haló, žádáme rodiče chlapečka běhajícího mezi regály ve sněhulích, aby si dotyčného odchytili, boty zaplatili, a konečně vypadli.

Máme sněhule. Takže nebude žádná zima.

V touze po změně a rekreaci navrhla jsem přespat v Blansku ve wellness hotelu a spojit to s návštěvou kamarádky. Po prvotním nadšení mě P. zdrbal, že jsem úplně blbá, spát takovej kousek od baráku, a zakoupil dvoudenní pobyt… v Krkonoších.

Nutno rychle nakoupit zimní bundy a čepice pro malé dítě. Kombinézu, kterou měl loni asi dvakrát a byla jsem smířena s tím, že ji už neobleče, mu letos sedí naprosto dokonale. Hurá.

Zapomněla jsem zmínit dvě velké události. Benji začal zvedat při čůrání nohu a já už nejsem „Táta“!

koc

23. MĚSÍC

Musím se smířit s faktem, že malej některé dny spí třeba jen půl hodiny a hlavně se naučit tento čas co nejefektivněji využít. Nikoli postávat nervózně u kuchyňské linky a přemítat, zda mám začít dlabat oběd přímo z hrnce na sporáku, u čehož bych stihla i přečíst maily a uvařit kafe a možná, když si naložím fakt velkou lžíci, i odbíhat skládat prádlo. Pozn.: Místo přemítání toto okamžitě realizovat!

Pojedeš se mnou do Ikey? P: Strašně rád (tónem, jakože pro nic než nákupy blbin do baráku se už nemůže nadchnout víc), ale kdybys jela sama, budu vděčný.

Chutnala ti ta čočka? P: Já luštěniny nesnáším (tónem plným odporu), ale když mi je uděláš ty, tak si pochutnám.