Maru – prolog

PROLOG

2. MĚSÍC

Těhotenství potvrzeno, neschopenka vystavena, oznámeno bezodkladně zaměstnavateli. Nařčena ze sabotáže a bez debaty odříznuta od online přístupu do firmy. Tolik k vděku za desetileté služby.

Denně slabomyslné telefonáty od mého zástupu.

3. MĚSÍC

Prodavačky v Lidlu tuze milé. Dovoleno použít zaměstnanecký záchod a asistence s nákupem vložek. Dojezd do nemocnice v původně bílých, nyní rudých kalhotách.

Po kontrolním ultrazvuku, odběru krve a hormonální injekci naskladněna na pokoj. Vynadáno, proč s sebou nenosím neschopenku, těhotenský průkaz, náhradní oblečení a pytel vložek.

V pět hodin přemýšlím, kdy bude večeře, protože jsem dnes ještě nestačila ani pořádně poobědvat. (Zjištění druhý den: večeře se podává v půl páté a má formu menší svačiny.)

P. přiváží oděvy, vložky a jídlo dle mých instrukcí. Bohužel až po jeho odchodu shledáno, že zapomněl na hygienické potřeby. Spánek s barevným ksichtem ještě nikoho nezabil.

Krvácení slábne. Ke snídani čtyři krajíce vánočky a odřezek másla přesně na dva a půl krajíce. P. dodává další propriety a knihu. Patrně jsem měla zvolit slabší kalibr, hned první stránka Literárních poklesků mi přivádí záchvat smíchu, až mě bolí břicho.

Opět totálně zalitá vložka. Panika a zoufalství. Hematom jako prase. Mimino ok. Prý to ale neznamená, že to dobře dopadne. Je milé, když doktor povzbudí.

Podivuji se, proč nejsem neustále napojena na ultrazvuk. Kdoví, co se uvnitř děje nekalého!

Snídaně zase srší vtipem. Dva tenké krajíce chleba, klasická minidávka másla a vařené vejce. Mažu krajíc a obkládám nakrájeným vajíčkem. Na druhý krajíc bohužel ingredience nevyzbyly. Být prozíravá, nechala bych si jej pro večeři. Ta naopak obsahovala dva tenké krajíce chleba a celou Májku! A božínku, je tu i máslíčko! Štědře nanáším paštiku na oba chleby, až se pod její tíhou prohýbají, a přesto mi asi čtvrtina zůstává v kelímku. Máslíčkem si mohu namazat kolena, ale poučena snídaní, ukládám je do stolku.

Skutečnost o hospitalizaci oznámena mámě a vyžádány detektivky.

Krvácení nesílí, doktor přesto skeptický a ordinuje další ležení. V noci od půl čtvrté na pokoji postelové manévry způsobené navážením žen po nočních porodech. Mou postel nutno odsunout a tu protější vyvézt ven na chodbu. Sokoban bych tu nečekala.

Nové dvě pacientky zavádějí hovor na své odebrané dělohy a jejich nevyužitelnost. Povzbudivé.

Mamka dodala dvě vtipné detektivky, pytlík zeleniny a typickou nálož skepse. P. dostal instrukce přivézt čistý ručník a koupit noční košili, abych se mohla z té upocené houně konečně převléci.

Osazenstvo pokoje bych si za svůj čtenářský kroužek nevybrala. Ezoterická literatura, román ‚Provdána proti své vůli‘, a časopis s titulky článků obsahující slova ‚revolver‘, ‚vražda‘, ‚hektolitry krve‘, ‚největší despota‘, apod.

Odporná krvavá substance pod krycím názvem koagul a zvící velikosti menšího kuřete. Službu má konečně někdo, kdo o děloze pouze nečetl v knížce a nekoukal do ní jak husa do flašky, ale dokonce jednu vlastní. O empatii si místní gynekologové mužského pohlaví mohou nechat zdát. Doktorky jsou vnímavé, okamžitě informují o tom, co se mi v útrobách děje, na otázky odpovídají komplexně a monitor od ultrazvuku automaticky natáčejí tak, abych na něj viděla i já.

Noc pátá, poprvé bez krvácení. Nicméně na pokoji už dva dny tuze otravná osoba. S tímhle tlampačem si o klidu na lůžku můžu tak nechat zdát. Ne, nemůžu.

Tlampač zatahuje do hlasitého monologu dvě posluchačky z okolních postelí. Devadesát procent námětů hovorů zahrnuje zdravotní stav a příbuzná témata. Další pojednání o tom, jak komusi vzali celou ‚maternici‘ a jí ti zlořádi chtějí dělohu jen podvázat, přičemž v Domácím lekári vydaném před padesáti lety psali, že děloha se má vždycky odstranit, už asi nesnesu.

Zastavil se P. a vylíčil své dobrodružství s nákupem noční košilky. Chudáček, úplně ho to vyčerpalo. V obchodě, na který jsem ho odkázala, prý neměli nic kromě babkovských hábitů z dederonu ve velikosti XXXL. Ze zoufalství tedy vzal delší tričko, které mi sahá tak do půli zadku, ale na doma bude fajn. Pak mě ujistil, že má stávající košile ještě vůbec nesmrdí.

Mírné obavy, jak P. zvládne péči o domácí zvířectvo. Už po čtyřech dnech hlásil, že je to o nervy a nejraději by všechny zabil.

Mamka po P. nezdaru přináší svou starou noční košili a já se šla vykoupat, abych mohla při svlékání stávající košile konstatovat, že smrdí jako prase a ne že ne.

Den desátý. Pozoruju, že mám pořád hlad. Ráno se těším na snídani, po snídani se těším na oběd a hledíc na hodiny pronáším postřehy jako ‚Hm, do oběda daleko‘.

Postel vedle obsadilo šílené astmatické stvoření. Saxanoidní ženština, co bloumá po chodbách a zapřadá hovory s náhodnými kolemjdoucími (vlastní slova).

Sestra mi s drzým ‚paní ji stejně nepotřebuje‘ uzmula hrazdičku, pomocí které se na posteli zvedám, abych nemusela namáhat břišní svalstvo. Uznávám, že paní po císařském řezu ji potřebuje víc, ale šlo to snad zařídit i jinak, aniž bych tu musela cvičit sklapovačky.

‚Ukažte, můžu se podívat, co vám dali?‘ Načež vysypala léky jiné pacientky z kelímku a upocenou rukou se je jala zkoumat, obracet ze všech stran a číst vyryté nápisy. ‚Jaktože vy tady ten zelený vůbec nemáte?!‘

Stav měchýře a barvy moči v pytlíku již nebude obsahem ranních, poledních a večerních zpráv od vedle. Košaté stvoření už zase běhá chodbami a člověk se může jen domýšlet, co na svých výpravách tropí. Když se vrátí, začte se do plátku Spirit a každou chvíli hlásí různé zajímavosti: ‚Teď vám, děvčata, přečtu něco o dietách!‘

P. mi referuje o dění v naší malé zoo, nicméně ho podezírám, že mi neříká celou pravdu. A v zájmu mého duševního zdraví je to asi dobře. Například již před časem se prořekl, že kočičí záchody čistí jen obden! Taky vůbec do zvířecího diářku nezapisuje důležité události, jako je odčervení psa nebo kašlání nemocné kočičky. V domě je naprostý chaos!

Překvapivé zjištění: máme doma taky dva pískomily! Trapné a neodpustitelné selhání. P. prověří stav po návratu z práce.

Myšky půst přežily bez jakékoli úhony. Zdá se, že se živily zrním, které jindy v podávané směsi nechávají bez povšimnutí, leč v době bídy jim přišlo vhod a vydolovaly je z nejnižších vrstev podestýlky.

I nadále zaznamenávám, že zdejší dietolog je opravdu neskutečný humorista. Minimálně obden mi servíruje hrách, čočku, fazole a kroupy. Ideální strava pro ležícího. P. se vždy dojatě kouká na moje jedenáctitýdenní břicho v domnění, že jde o důsledek růstu miminka.

Zastavuje se pokročile těhotná M. a vybavuje mě dvěma pětikilovými knihami pro nastávající matky. Poučena předchozí zkušeností, nedávám si kafe, ale kofolu. Tu noc po konzumaci chutného latté, které představovalo první přísun kofeinu po asi třech týdnech, jsem čučela do stropu až do půl jedné v noci.

Kontrolní ultrazvuk mi dělal doktor, takže jsem tradičně nic neviděla. Mimino žije a hematom je pořád obrovský.

Nosní sliznice zalepeny zlakovanou kšticí nové pacientky. Zrcadlo neustále obsazeno.

Poslech rádia do půl jedné a zalehnuté sluchátko zaražené do bubínku. Poznatek: Ledová káva též obsahuje kofein.

Takt není mezi lidmi úplně rozšířená záležitost.

Kázání zlakované důry o tom, že nejlepší je mít dítě do pětadvaceti, protože pak už můžeme čekat jenom problémy. Těhotné a bezdětné publikum – věk 28 až 36.

Objednány tři elastické podprsenky sportovního typu, kterýžto nápad mi vnukla podruhé těhotná M. Není nad rady zkušených matek.

Mamka požádána o nákup noční košile. Pro P. příliš vyčerpávající úkol. Košile obratem dodána a předána se slovy: ‚Ta je moc pěkná, tu mi vrátíš!‘

Tři týdny hospitalizace. Naznáno, že bude po sprše záhodno vyměnit noční košili. P. vypral tu mou původní a nic zlého netušíc jsem si ji oblékla. Na povrchu bylo pár černých chlupů, avšak najít chlupuprosté oblečení je v naší domácnosti reálné tak do pěti minut po tom, co bylo jest přineseno z obchodu. Až v posteli shledáno, že z rubu je hustota srsti nezvyklá a kdybych si dala tu práci a všechny části sesbírala, poskládala bych z nich kus našeho psa. Později zjištěno, že P. nezkušeně smíchal oblečení s ložním prádlem, aniž by toto řádně odchlupil.

K obědu opečené čevabčiči s poctivou porcí hořčice a cibule. Jak poznamenala sanitářka – asi pro případ, kdyby se někdo chtěl líbat.

Lakovka alias zlá sudička nad ránem vyděsila čerstvou matku až k záchvatu paniky. Uklidnila jsem tu nebožačku suchým konstatováním, že dotyčná je nešťastná osoba a navíc duševně nemocná.

Mimino roste a tančí disko jak o závod. Byla jsem dotázána: ‚Chcete se na něj ještě dívat?‘ Možno hádat, kdo mě vyšetřoval.

Screening nt+ se skvělým výsledkem.

Doma je doma. P. mě obskakuje a dojímají mě jeho bezpečnostní opatření. Do ložnice před dveře nainstalována psí ohrádka důmyslně zamezující vstupu všem skákavým hrochům. Jsem tu jako v zoo. Teď už úplně.

5. MĚSÍC

Pozor: Několikadenní brutus-kašel nelze vyléčit cibulí s medem ani kloktáním solného roztoku! Devět z desíti doktorů doporučuje naprat se hned zkraje pořádnou dávkou chemie a v tomto případě je radno poslechnout. Člověk si tak ušetří další týden hospitalizace.

Doktor: pohyby asi ještě necítíte, že? Já: nee. Načež mi v břiše lupla první bublina! Ale neřekla jsem nic, neb jsem si nebyla jista zdrojem.

Holení některých partií vyžaduje eskamotérské schopnosti a obecně se doporučuje aplikovat pravidlo ‚když tě nevidím, ty mě taky nevidíš‘, respektive předstírat, že tyto partie neexistují.

Domnělý odpor k látkovým vložkám překonán. Nepřetržité vylučování nechutné substance a na něj navazující účinek papírových vycpávek nonstop mezi nohama jednoho rychle přesvědčí.

Bude nutno zakoupit též vycpávky do podprsenky, náhlé mokro na hrudi jednoho zaskočí.

6. MĚSÍC

Nutno zakoupit oděvy na domácí nošení. Sortiment místního Kiku více než uspokojivý. U stojanu s nočním prádlem P. hlásí: ‚Aha, tady jsem tenkrát vůbec nebyl!‘

P. a jeho katalogový kecy typu ‚Těhotenství je přeci nejkrásnější období života ženy!‘, ‚Vždyť každá ženská si to užívá!‘ nepadají na úrodnou půdu.

Břicho nekontrolovaně roste. Přibouchnuto dvířky od auta.

Každý večer silná alergická reakce. Podezření padá na flóru za oknem.

Ke vstupu do sprcháče nutno otevřít oboje posuvné dveře.

Nepovídám si s břichem a entuziasmem mě naplňuje pouze úspěch na záchodě po třídenní stávce mého vylučovacího ústrojí. P. se s tím holt musí smířit.

Buď pochválen, modrý spací banáne a.k.a. kojicí polštáři! Podloží a zapře přesně ty partie, které potřebuju.

Záhada prokýchaných večerů a svědícího břicha, prsou a všeho okolo vyřešena. Kokosový olej je vynikající na mazání a zřídkakdy způsobuje alergie. Letěl obloukem.

Všechny knížky o porodech nalezly útočiště tam, kde kokosový olej. Pocit, že ze mě každou chvíli něco vyleze čistě vlivem nekontrolovatelné autosugesce neshledán vyžádaným.

Poleháváním a zahálkou k prázdnému účtu. Oplátkou vlastním několik druhorukových i zcela nových oblečků a jiných dětských nesmyslů a taky mám objednáno přečalounění kočáru. (Kočár nalezen před dvěma lety jednoho deštivého dne na polňačce a poté adoptován, vysušen a odvšiven.)

Snaha o průnik do tajů látkových plen, oproti dámským vložkám, zdá se býti problematikou srovnatelnou se středoškolskou chemií. O pomoc požádána M., která už prováděla testy na vlastním dítěti a orientuje se.

Objev: Břicho lze použít jako odkládací stolek.

V zájmu zachování duševního zdraví nutno facebookové ‚mateřské‘ skupiny navštěvovat s rozmyslem.

Kočár možná zatím nechat u ledu. Po vytvoření seznamu, co ještě bude nutno koupit (a dosažení pěticiferné sumy), nutno přehodnotit priority.

Na zakázku pletená čepička tvaru Neználkova klobouku je prvním a posledním výstřelkem, který jsem pro dítě pořídila.

S pomocí M. vytvořen seznam plen. Čekám na nemocenskou a doufám, že zatím nevyprodají mé oblíbené vzory.

Gumový sedací balón nalezen v kůlně. Shledán lepivým a nechutným. Po marném pokusu o vyčištění prohlášen ztrouchnivělým a obratem zakoupen nový.

7. MĚSÍC

Autovajíčko s nadšením okupováno kočkama.

Trochu pozdě, ale těm psím tlapkám se nedalo odolat. Objednáno bola-klinkátko.

Vytvořen seznam do ikey. Čekám na výhru v loterii. Bez sázení to asi půjde těžko.

Pracně a sofistikovaně vybrané jméno s odstupem svorně zamítnuto. U dalších návrhů bohužel nepanuje shoda.

P. se podivuje nad mým břichem, dumá, kam ještě poroste a jak to proboha celé unesu. Konstatuje, že příroda to zařídila dost blbě a jestli by nebylo jednodušší snést vejce jako želva, někde ho zahrabat a po devíti měsících si přijít vyklepnout dítě. No konečně.

Nákupní seznam do ikey upraven. Postýlka, jakožto dočasný kus nábytku rozhodně se zařízením ložnice ladit nemusí a hned je 500 Kč doma.

Promítám si v duchu naivní obrazy mimina obklopeného celou zvířecí smečkou.

Shodou okolností jsem se ocitla pouze v prádle před velkým zrcadlem. Pohled na ty rozčvachtané monumentální sloupy, co mi narostly místo zadku a stehen, prohloubil mou skepsi ohledně krás těhotenství.

Kočička si pinká cinkající bolu zavěšenou na mém břiše. Druhá se rozvaluje v mém modrém banánu. Všechny tři střídavě chrápou v autosedačce. Zbytek propriet je naštěstí uschován. Tuším velká cirkusová představení v tomto domě!

Přišla sada látkových plínek. Tolik peněz za pár miniaturních hadříků!

Břicho čím dál otravnější a já neohrabanější. Funím, kudy chodím, z neustálého ležení mě bolí kostrč a uvařit oběd rovná se vyběhnout na kopec.

Kopance do útrob v nižších polohách dutiny břišní zcela nežádoucí. Snahy o nalákaní mimina do polohy hlavou dolů pomocí telepatie a zvuků klinkátka shledány zatím neúčinnými.

Na čase pořídit skříň na dětské propriety. Kupky předmětů bezprizorně se povalujících různě po bytě vyvolávají neodbytný pocit, že něčeho mám moc a něco chybí.

Kopance se přesunuly pod žebra. Že by klinkátko přineslo ovoce již po čtyřech dnech?

Poté, co jsem vyšla před vrata v domácí puntíkaté sukni, růžových gumobotách a s klinkátkem na krku převzít balík, P. utrousil, aniž by se ho kdokoli ptal na názor, že jsem už stačila pěkně zvidlákovatět. To sedí od člověka, co tu v létě po ulici pobíhal jen v trenýrkách!

Ikea zvládnuta v plném rozsahu a bez úhony s pouhými dvěma zdravotními zastávkami – první v oddělení ložnic na pohodlném gaučíku a druhá v hlavní uličce skladištního prostoru na osamocené židličce umístěné na vyvýšeném pódiu. P. konstatoval, že tam sedím všem na očích jako žebrák a pohoršoval se, proč mi nikdo nenabídl pomoc, zatímco on nakládal kusy nábytku. Asi jsem vypadala jako sytý žebrák.

Při odjezdu z ikey zjištěno, že jsme zapomněli na postýlku. Doma zjištěno, že jsme zapomněli na panty pro druhé křídlo dveří skříně.

Den velkého prádla! Myslela jsem, že mám asi tak třicet plínek, teď to vypadá spíš na tři sta.

Během dvou dnů vyložena osmá pračka. Omezuje mne pouze kapacita sušáku. Nahlížeje do dětské skříně, pravil P. (poněkud znechuceně), že tolik věcí nemá ani on. Pozor! Některé části moderních plín vůbec neschnou!

P. neustále nechápe, že jsem obalena asi patnácti kily přídavné vrstvy tuku a zatápí v krbu na šestadvacet. Jindy bych to, jakožto mimořádně zimomřivá osoba, ocenila a přisunula si stoličku až k ohni, nyní funím, odhazuju svršky a odbíhám se nadechovat na dvůr už při třiadvaceti.

Ocet moderním plínám prý nesvědčí. K zapamatování: Příště číst návody ještě před použitím.

Sestavit usušené tzv. SIO plíny zpět do původního stavu jeví se mi nemožným.

Ještě jednou se P. vyjádří v jakkoli dobrém úmyslu k mým špekům, a špatně to tu skončí.

8. MĚSÍC

Premiérové pálení žáhy slavnostně diagnostikováno při druhé hospitalizaci – tenkrát byl pachatelem v hojném množství konzumovaný nemocniční granulovaný čaj. Nyní kešu ve wasabi. Ach jo.

Absťák po sushi.

Nutno vyprat obal na kojicí polštář. V době schnutí překvapivě dobře poslouží jako podpěra při spaní pes zaklesnutý v nohách nebo za zády a kočka v náručí.

Z výše uvedeného vyplývá, že jsme zrušili ohrádku kolem mé postele a spíme zase všichni spolu. Je tam narváno, ale útulno!

Zalehlo mi v pravém uchu. Zvuky do něj vnikající prostupují jakýmsi podivným filtrem, který je mění v nepříjemné chrastění.

Odlehlo mi v uchu. Nyní v něm píská, resp. šumí v různých tóninách v závislosti na denní a noční hodině. Prý je to v těhotenství normální (tinnitus aurium) a patrně už se toho nezbavím. Hurá!

Člověk by řekl, že teď, když se celá akce tak nějak blíží ke konci, ho už nic nepřekvapí. Mě dnes ráno překvapilo, že mě škrtí kalhotky XL, které mi ještě minulý měsíc byly akorát.

Nastolením vlády osmého měsíce konstatuji, že se cítím lépe, zdravěji. Svědčí mi krátké vycházky se psem po zahradě, naopak ležení mi nyní přitěžuje. Projevuje se to hlavně v noci, neb ve spánku se procházet nemožno.

Nabytá a stále nabývající váha (t.č. 16 kg) si vybírá svou daň. Bolí mě kostrč, v noci na záchod vstávám jako mrzák a spánek, činnost má nejmilejší, nepřináší mi valné uspokojení. Co hodinu musím se obracet z boku na bok jako kuře na rožni, neb mi odumírá spodní noha. Otočky jsou aktem namáhavým, neb z těch 16 kil se jich patrně dobrých deset ukrývá v břichu a přenést tuto váhu spolu s kojicím polštářem, kterým se důmyslně obmotávám, je velmi vysilující.

Vyprána poslední sada pidioblečků. Nějak se mi to vymklo z ruky.

Zaskočilo mě, že s P. nesdílíme pocity ohledně sdílení lože se smečkou. Spokojeně odfukující pes v nohách či za zády a malá kočička v náručí jsou mi velkým hřejivým potěšením a nijak mě ve spánku neomezují. P. remcá, že si nemůže natáhnout nohy. Kam si je chce natahovat? Pes se většinu noci válí v mém nožním sektoru!

MUDr. potvrdila obrat mimina hlavou dolů. V břiše zaujalo pozici zakroucené krevety. Pro jistotu klinkám dál.

Zjištěn nedostatek železa. Hned jsem si navařila horu špenátu a nafasovala příslušnou chemikálii.

Zakoupena postýlka a matrace z druhé ruky. P. se hrnul do sestavování, obratem zadržen, kočky mají pelechů až až a je jasné, jak by to dopadlo.

Od dobrých lidí jsme nafasovali kočárek sedacího typu, další oblečky a povlečení.

Měla bych omezit přísun cukrů ve formě čokolád nebo se ze mě vykutálí medicinbal.

Porovnávat dimenze mé dolní končetiny s dolní končetinou P. nebyl dobrý nápad. Připadám si jako obryně Stáňa.

Moje kožařka, co vypadá tak na 40, prohlédla můj posetý krk a fibromy na ploskách nohou a vesele mi oznámila, že až půjdu za půl roku na kontrolu, k ní už to nebude, neb odchází do důchodu.

Máma patrně celé dny tráví sledováním pořadu Sama doma a hustí do mě nevyžádané rozumy (pes se drbe, takže má určitě blechy, koukni, jak Kiedroňová nosí děti, jméno dítěte by mělo obsahovat písmeno R, proč nechceš pemprsky, ty jsou nejlepší, atd.)

Rozvolněné kyčle? Ale kdež, nemusím mít všechno, vystačím si s úpornou bolestí kostrče, stydké kosti a třísel. Brzy mě budou muset vozit na kárce, chůze mi chvílemi vhání slzy do očí.

Zakoupena nová digitální váha. Zjištěno, že stará ukazovala o dvě kila méně. Ať to ovšem beru z jaké chci strany, mám na konci osmého měsíce 18 kilo nahoře a nikdo mi to nechce věřit.

9. MĚSÍC

Není nad hezký prvoprosincový držkopád hned před barákem!

Každá žena má s těhotenstvím jinou zkušenost, ale žádná nepopírá, že je to kouzelný čas, kdy se její tělo mění každým dnem. Tolik citace. Ano, včera jsem se jistě nějakým úžasným kouzlem doplazila po čtyřech z ložnice do koupelny (kolem kočičích záchodků, takže na kolenou a dlaních mi vznikly přímo zázračné ďolíčky od steliva) a tam jsem se zcela nadpřirozeným způsobem zvedla až na záchod a stejně magicky jsem se poté přesunula zpět do postele. Než celá akce skončila, pomalu se mi už zase chtělo na záchod, ale zaspala jsem to a věřím, že jsem měla samé kouzelné sny o krásách těhotenství a mém měnicím se těle a především povznášejícně bolestivých tříslech a celé pánevní oblasti.

Noví sousedé, kteří provozují v domě čilý byznys, jsou vskutku k nezaplacení. Náš malý chlupatý oznamovatel hlásí svědomitě každého vetřelce před vraty, tj. dopravce, pana podnikatele a jeho pomocníky, zákazníky, a vůbec veškerý pohyb, který přes ulici probíhá, což je nyní asi tak patnáckrát denně od rána do pozdního večera. Doufám, že mimino si v lůně na štěkot zvyká a až bude venku, nic ho jen tak nerozhází.

Je poněkud frustrující objednat od toho samého výrobce komplet trička a sukně, přičemž tričko musíte zvolit ve velikosti M a sukni ve velikosti XL…

Doktorka naznačila, že by bylo dobré porodit o dva týdny dříve, aby ze mě nevylezl otesánek…

Fotky ve vánoční čepičce a vánočních kalhotkách, které by pohodlně oblékla i má stokilová babička, nikdy neopustí útroby mého počítače, přestože pejsek na nich vypadá moc hezky.

Cítím se mizerně a jsem nevrlá. Doktorka nelhala, když tvrdila, že mimino je narvané hlavou už úplně dole. Tak na co ty štráchy, ať už maže ven! Tedy hned co dopeču linecké a perníky…

P. ani v 38. týdnu nechápe, že břicho, které je už pomalu širší než jsem sama vysoká, mě poněkud omezuje v 90 % činností. Diví se, proč funím při natahování se po dvířkách auta a proč prý si je otevírám tak ze široka (!), vesele mě povzbuzuje, že ta páčka pro posunutí sedadla je hned pode mnou, stačí se předklonit (!) a na mou žádost mě jde posunout s poněkud nevraživým pohledem, navrhuje, že když už tedy dvacetidekovým smetákem ometám písek před kočičími záchody, mohla bych snad i vysát celý dům pětikilovým tyčovým vysavačem. Asi tu brzy bude jedna vdova a jedna sirota.

Instalace nové kuchyně, likvidace staré kuchyně a kupodivu ani jízda po D1 se starou kuchyní v dodávce porod nevyvolá.

Týden do termínu. První kontrola v nemocnici sice zabrala dvě hodiny (netušila jsem, že bude kromě mě ještě tolik pitomců, co se rozhodne rodit na Silvestra), ale zato jsem se dozvěděla, že je vše v pořádku a mimino má asi tři kila třicet.

Přání konkrétního dne porodu poslední dobou ovlivňují pouze jídelní faktory. Nerada bych bývala byla prošvihla pečení cukroví či výrobu mého skvělého bramborového salátu a nyní doufám, že nezačnu rodit v den rybí polívky u našich.

Nevěřila bych, že se někdy začnu těšit, až budu moci uchopit vysavač a likvidovat chuchvalce a písek dle potřeby. Zaneřáděná podlaha kazí image naší nové kuchyni.

No jo, tak rybí polívka nebude.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *