Maru je tady

1. MĚSÍC

Poporodní splín vyvolává podobné otázky, jako když byl Alf štěně (čí to byl blbej nápad?!)

Pediatrička se diví, že jsem pět dní po císaři relativně čilá, ale znepokojeně komentuje můj mrtvolný odstín pleti.

P. mi první den po návratu z porodnice oznamuje, že večer odchází zapíjet potomka a nechá mě přes noc osudu s miminem, zašitým břichem, anémií a čtyřmi zvířaty. Naštěstí teď pořád samovolně brečím a P. svůj plán přehodnocuje.

Na Silvestra večer v zoufalství volám laktační poradkyni, která se ukáže být neskutečně trpělivou a ochotnou osobou. Mimino se stěhuje do mé postele a já konečně dobře kojím i spím.

Další t.č. cizí osoba mi ukazuje, jak správně poskládat a na dítě namotat plíny a na sebe šátek. Cítím se mnohem lépe a deprese i návaly pláče postupně ustupují. Nechápu, jak to miniaturní stvoření vykoupat, aniž bych ho utopila. Povolána kamarádka.

Praktická lékařka se diví, že mě s takovou barvou vůbec pustili z nemocnice a bere mi krev.

Zhruba po týdnu od porodu, kdy jsem nechutně natekla od hlavy až k patě a domů musela odjet v ohavných starých rozšmajdaných nezavázaných teniskách a vytahaném svetru, mám dvanáct kilo dole a jsem parádně šlank. Pořád ovšem bílá jako stěna.

2. MĚSÍC

Gynekoložka zírajíce do propouštěcího papíru pronesla, že v těch krevních hodnotách nejspíš pan doktor udělal překlep. Ujistila jsem ji o správnosti čísel a nabídce transfúze, kterou jsem s díky odmítla, načež nevěřícně zakroutila hlavou a předepsala mi asi tunu železa.

Značení velikostí oblečků různými výrobci postrádá jakoukoli logiku a klidně by místo těchto údajů mohli na štítky psát haiku v japonštině. Chlapeček tak nosí například volné tričko označené kódem 0-1 month, stejně jako již poněkud těsné body s udávanou cílovou skupinou 18 months.

Vydat se na vycházku s nemluvňaty ve sněžné vánici může napadnout jen mě. Domů se vrátily dvě omrzlé huby – moje a psí. Mimino zakutané na mé hrudi snad ani nevědělo, že je venku, natož že není vidět na krok a matka má rudý ksicht od šlehajících nabroušených vloček. Pes, ač vydán všanc totožným povětrnostním podmínkám, se ovšem tvářil stejně spokojeně jako dítě, s výrazem „trochu se nám ochladilo, není-liž pravda?“

fik
Zakoupeno sofistikované nosítko. Po pár dnech je jasné, že šátek poputuje o dům dál. V souboji se „šup-šup-cvak“ nemohlo jeho moty-moty-moty-dohájezelenýhokdemitozasujelo-moty-moty-pekánkunechtycípynebotěroztrhnu-moty-moty-kurniknemelsetaknebotěvyklopím-moty-moty-šmarjápročjetodítěcelýnakřivo-moty-moty-moty-atd. obstát.

3. MĚSÍC

Odstraňování konfet (čti hoven) z dítěte si zaručeně vyžádá tu nejméně vhodnou dobu, například pečení bábovky či zvonění pošťáka.

Odsávačka mléka mi připomíná úchylný mučicí nástroj, přesto jsem se s vidinou pár hodin svobody (rozuměj bez nutnosti přerušit jakoukoli činnost a běžet krmit řvouna) překonala a naučila se ji ovládat. Dítě mohu nyní ponechat v péči P. a odjet nakoupit potraviny.

Jaro! Slunce, teplo, nemístný optimismus. Záměr zahájit na vyhlídce u lesa četbu knihy Marley a já zhacen do schránky doručeným Sluníčkem.

Zahájena četba bible všech, kdo si hodlají pořídit Alfa nebo už ho mají.

P. vyjádřil rozhořčení nad komplikovaností ohřevu mateřského mléka ve vodní lázni. Pořídila jsem mu elektrickou ohřívačku a přese všechny pochybnosti ocenila její praktičnost. Taky tímto odpadá zacákaný sporák a hrnec.

Léto! (Skoro.) Venku čtyři hodiny v tahu, počasí mě naplňuje euforickými pocity. Vycházkou přečten další kus Marleyho (pasáž, kde je vyhodili ze cvičáku, mě za hlasitého smíchu navedla i s kočárem do škarpy), pak kočár zaparkován na dvoře a zahájeny bujaré honičky se psem na zahradě. Poté jsem se chopila nářadí a odkryla další kus chodníku u kurníku a čekala, kdy toho blba trefím lopatou, jak se tam pořád motal ve snaze pomáhat a chránit.

Mareček nakrmen přímo na dvoře, aby následně zase usnul. Ó hřejivé slunce, budiž pochváleno! Pozn.: miminka prý na slunce vůbec nepatří! Nevím proč jsem si myslela, že je to nejlepší zdroj vitamínu D! Dobrá tedy, budeme zakrývat.

Stále tápu ve věci oblékání. Mimino sice ve svých plyšových hadřících vypadá spokojeně, ale to i když leží v konfetách. Přesto jsem z něj fusak a deku odkryla poté, co jsem se sama vyslíkla do trička.

Doručeno přání a obleček s krtečkem od našich zahraničních přátel. Zvažuju, zda s poděkováním prozradit fakt, že označení 8-12 měsíců zdaleka neznamená, že daný kousek oblékne i tříměsíční otesánek s látkovou plenkou na zadku.

Staré dámy, které potkávám cestou na poštu, už z dálky září a volají: „Tady jde zase to naše miminko!“ Mladé ženy postávající s kočárky před poštou se naopak tváří nepřátelsky. Nešť.

Přemýšlím, co je venku taková tma a zda se žene déšť a má-li cenu vylízat z baráku. Zatmění slunce je pěkná otrava. Když se zase odtemnilo, vyrazila jsem s děckem v kočáru dočíst knihu.

Nutno důkladněji přikurtovat nákladní koš k podvozku kočáru, neb o něj hlasitě drncá.

4. MĚSÍC

Člověk by řekl, že když zvládne ostříhat drápky zběsilé kočce, hravě si poradí i s miminem. Nikoli.

Připoutat sedačku s dítětem do auta rychle zmaří předsevzetí nemluvit před potomkem sprostě. Inženýrů ve Fordu by asi ubylo, kdyby zadní pás ustřihli o pět centimetrů dál.

Dítě má pokecaný rukávek, matka upatlané tepláky, na klávesnici od počítače je cosi připomínající nudli z nosu (je to kus špagety)… to miminko je ale nezbeda! No dobře, prase je matka…

Líbezný zvuk digestoře. Kam se hrabou bílé šumy z tabletu.

Vyřazení dvaceti kilogramů oblečků, z nichž některé mimino ani nestačilo obléci, a jejich uložení do tašky vysoko na skříni, mě naplnilo zvláštním, sentimentálním smutkem.

Zvýšená denní bdělost dítěte a tím ztížené podmínky k jakékoli činnosti mě vedou k moudru, že lepší bordel v bytě míti než-li v noci se nevyspati.

Zahlédla jsem se v odrazu dveří sprchového koutu v domácím oděvu. Proč mi P. neřekne, že elasťáky, co jsem nosila jako obryně Stáňa v těhotenství, na mě visí jak spadlý šapitó? Protože, cituji, na doma dobrý! Letěly oboukem.

Pro ojedinělé případy, kdy dítě opatruje někdo jiný, a eliminaci stresu dotyčného z látkových plen, zakoupeny pemprsky. Po otevření balíku jsem málem omdlela. Kam se hrabe parfumerie.

Chlapečkovi se patrně klube nějaký kus chrupu. Zarputile si cpe pěsti (obě naráz) do pusy, slintá a je nevrlý. Vzpomněla jsem si, že máme pro tento případ v předstihu zakoupeny jantarové korálky. Něco na nich patrně bude, neb již při nasazování se dítě poprvé hlasitě směje.

Četba kočičí detektivky tónem ovčí babičky dává příběhu nečekané rozměry.

Následuje: Maru je tady II.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *