19. 7. 2007: Jak jsme si přinesli Adélku
Třetí kočku jsem vlastně nijak zvlášť nechtěla a když už, toužila jsem spíš po šelmičce orientálního typu a taky se mi jevilo snazší seznamovat s domorodci kotě, ne dospělou kočku. No, takže jak už to tak bývá, třetí kočka je doma, je jí rok a půl a do orientální postavy má dost daleko :) Adélku mi nabídla paní, od které máme i Mášenku. Malá britka hledala nový domov a my se nabídli s tím, že když si nepadnou holky do oka, budeme Adélce hledat domov dál. Jenže ono to, zdá se, vyšlo, respektive vychází... kočička je u nás teprve první den.Po příjezdu domů jsem ji postavila v přenosce na zem a šla zavřít dveře do pokoje. Jenže Babetička mě každý den vítá za dveřmi na topení, takže jsem jí nic nemohla zatajit a Adélku přes mříž musela ukázat s patřičným komentářem (To je přeci ADÉLKA, ta naše nová kamarádka! :D). Babetka jen tak zasyčela (spíš jen aby se neřeklo) a pak jsem ji odnesla vedle a Adélku vypustila samotnou v předsíni. Hned vylezla z přepravky a jala se prozkoumávat okolí. Po chvíli jsem otevřela dveře do pokoje s tím, že kočky v nejhorším zas oddělím. Ale nebylo třeba.
Adélka je naprosto pohodová, prozkoumala celý byt, stačila se hned i schovat k nenalezení (narvala se za botník - však mě paní varovala, že kočička je v nacházení skrýši extravynalézavá), pořádně se napila z fontánky, nechala se pomazlit v náručí za hlasitého vrnění a nastavování hlavičky, ocenila pročesání kožíšku kartáčem (kam se hrabe chlupatec Mášenka, tolik chlupů jsem z ní na jeden zátah ještě nedostala) a když si hrála s hračkama se šantou, strašně slintala. Nakonec si zalezla pod topení a tam podřimovala.
Babetka k naprostému mému úžasu dělá, jakoby se nechumelilo, klidně se cpe, povaluje, mazlí se mnou, a když náhodou někde narazí na Adélku, zasyčí na ni, Adélka na oplátku zavrčí a tím to končí.
Zato Mášenka naše malá truhlíkovatá! Od začátku bylo vidět, že se bojí, stáhla se a jen tak dřepěla jako hříbeček se sklopenými oušky. Pak se plíživým krokem odebrala do koupelny a tam se zašila v umyvadle, odkud se neměla k odchodu. Po nějaké době jsem to nevydržela a vytáhla ji a donesla do pokoje - pak už byla klidnější, ležela a myla se, ale pořád bylo vidět, jak je obezřetná, čekající, odkud vetřelec zaútočí. A při každém setkání syčení a krčení se k zemi. Nakonec ale zůstala podřimovat pod stolem, tak snad se brzy uklidní.
Zatím tedy vše až v podezřele ideálním stavu. Chtěla jsem druhý den zůstat doma a dohlížet na další seznamovací procedury, možná to ale ani nebude třeba.