10. 8. 2007: Jak se seznamují tři nekočkospolečenské kočky
Po třech týdnech společného života je stav následující: Adélka je mazlící maniak a otírá si hlavičku o všechno, co jí přijde do cesty. Zkouší to i na Mášenku, ta ovšem po prvním ducnutí otráveně odchází a myslím, že kdyby to uměla, ještě by si odplivla.
Jinak spolu A. + M. vycházejí, rozuměj většinu času se ignorují, výjimečně dojde k nějakému náznaku hry (včetně snad přátelského fyzického kontaktu).
Mášenka je standardně flegmatického založení a docela soběstačná, takže se vlastně asi není čemu divit. Babetku taky k životu nějak zvlášť nepotřebuje.
Ovšem s naší mourovatou madam je to o poznání horší. Doteď na Adélku nepřestala syčet, pár dní zpátky dokonce dostala poté, co se k ní A. přiblížila, záchvat nepříčetnosti, kdy se jala zběsile lítat po bytě, syčet a vrčet na všechno živé včetně Máši a mě a sekat po nás vztekle drápky. Naštěstí ji to po chvíli přešlo, ale řeknu vám, takhle zlou a naštvanou jsem ji ještě nezažila. Vydrží sice vedle přistěhovalce existovat (např. leží na posteli kousek vedle sebe), ale jakmile by mělo dojít k nějakému bližšímu kontaktu, okamžitě nastoupí mourovatý husí sykot a úprk do dáli ze zlověstným výrazem ve tváři a spoustou nadávek, kterým naštěstí nerozumím. Jelikož Babetka se nijak výrazně nepřátelí ani s Mášou, nedělám si velké iluze, že by po čase přišla na chuť Adélce.
S největší pravděpodobností mám tedy doma dvě naprosté individualistky a jednoho přítulníčka, který si holt bude muset vystačit se svou neosrstěnou dvounožkou. Snad nebude nikdo strádat a třeba nám ještě budoucnost přichystá nějaké překvapení :)