17. 3. 2008: Jak se Adélka mrouskala
V únoru nám před sedmi měsíci vykastrovaná Adélka začala kvílet po nocích i za dne, válet se po zemi, nastavovat zadeček, pekelně línat a pomalu hubnout - diagnóza: říje. Jak kdyby si chudák kočička už nezažila svoje (než k nám přišla, potratila). Vše trvalo asi týden, aby se po ani ne měsíci opakovalo. Ale tentokrát s mnohem hlasitějšími projevy a mnohem větší ztrátou chlupů a asi i hmotnosti. Dokonce jsem ubohé zvířátko musela nejkritičtější noc, kdy řvalo snad bez přestání, zavřít do koupelny, abychom se mohli vůbec vyspat. Samozřejmě tentokrát už nezbývalo, než se vydat k veterináři pro radu. Ten bohužel s podobným případem neměl pražádnou zkušenost, a tak se v podstatě jen řídil mými nápady, které jsem načerpala převážně z informací dodaných od Adélčiny "zachránkyně" (díky které se číča dostala ke mně). Jelikož jsme spolu s doktorem nevymysleli nic lepšího, než vyzkoušet už vyzkoušené, naordinovali jsme Adélce Pillkan - antikoncepci primárně určenou fenkám (přímo pro kočky zatím nic takového neexistuje). Šlo o to, zvolit nejměnší zlo - možnost reoperovat kočičku představovala poměrně značné riziko, že "závadná" část nebude nalezena, a zamítli jsme ji hned. Nechat Adélku říjit by asi znamenalo mít doma brzy vychrtlé, opelichané, nejisté, řvoucí strašidýlko a na vlastním obličeji kruhy pod očima. Medikamenty tedy zvítězily.Pillkan vypadá jako kostky cukru a podává se perorálně po deset dní v dávce dle váhy zvířete. Do Adélky bylo třeba dostat cca čtvrtku kostky. Čtvrcení kostky bylo to nejmenší. První dávku jsem rozpustila ve vodě a zkusila do kočičky dostat pomocí stříkačky. Nebudu popisovat lítý boj, který jsem musela podstoupit, Adélka si myslela, že ji chci otrávit, a podle toho jednala. Asi až třetí den mě napadlo lék rozpustit ve šťávě z konzervy. Šťávičku sice Adélka olizuje ráda, ale po zkušenosti s Babetkou vím, že kočka sebenepatrnější stopy léku v jakékoli pochoutce vycítí a obchází ji obloukem. Takže jsem této léčce nedávala příliš šancí na úspěch. Kupodivu to však zabralo a Adélka šťávu ze dna misky vylízala do sucha. Takto se nám podařilo zkonzumovat devět dávek (pravda, někdy jsem Adélku musela trochu pobízet), ale poslední den si kočička usmyslela, že šťávičky už bylo dost a ona prostě už nechce a ne a ne a ne. Takže jsem vzala misku s sebou do koupelny, kam se kočička zatím uchýlila, a začla jsem jí šťávu patlat po kožíšku. A ten truhlík ji poslušně olizoval, až ji slízal všechnu.
Postupně se Adélka zase spravila, jakoby "vyrostla", přestala línat, je veselejší, vrní a hlavně se nemrouská! Teď musíme držet palce, aby říje byla oddálena na co nejdéle!